Omega alfa kalimera !

16. února 2017 v 21:33 | František |  Zápisky z cest
Zaparkovat auto do krytých garáží ,vyložit kufr a hledat terminál dvě.Byla studená,deštivá, podzimní noc.
Ale i v jednu hodinu na zavolání přijel mikrobus a odvezl mě k odletové hale.Na terminálu jsem se na chvíli cítil ztracený.Než jsem se rozkoukal v tom zdánlivém chaosu.Televizní obrazovky, přepážky,bezpečnostní kontrola,čas odbavení, čas odletu.Všechno na sebe navazovalo ,pokračovalo zaběhnutým rituálem a končilo pohodlným usazením v letadle.
Startovalo se za tmy . Za okénkem byly vidět jenom pobíhající dešťové kapky.
Popojíždění po ranveji,hukot zahřívaných motorů.Prudký rozjezd mě vtlačil do sedadla. Zhoupnutí a nečekaně se odlepíte od země. Otočka nad Prahou a nabíráme kurs na jih.
Vítejte na palubě letu 1138 Praha- Heraklion.Poletíme ve výšce 11.400 metrů ,rychlostí 800 kilometrů za hodinu přes Vídeň,Balaton,Bělehrad, Thessaloniky,Athény do Heraklionu.Let potrvá dvě hodiny a čtyřicet minut.To bylo přivítání kapitána.Východ slunce nás zastihl nad Řeckem. Z ranních červánků se slunce vyhouplo do peřin z bílých mraků.Bylo připravené mi zpříjemnit příští týden na nejjižnějším ostrově Evropy.

V Řecku jsem již zažil letiště v Soluni (Tessaloniky).Nevelké letiště s velkým provozem, kde se na přistávací dráze střídala civilní letadla s vojenskými stihačkami .Před deseti lety nás tam delegát cestovky při odletu domů záhadně opustil před vchodem do odbavovací haly.Ta byla vybavená jedním televizorem,před kterým se mačkalo snad dvěstě lidí. Názvy destinací se na obrazovce objevovaly malými řeckými písmeny .O našem charterovém letu do Prahy ani zmínka.Letadlo mělo tři hodiny zpoždění a spíše jsme ho vytušili ,když se objevilo na přistávací dráze a byla na něm vlaječka v národních barvách.Tehdy jsme ještě měli štěstí ,že jsme domů odletěli .Turnus po nás tam zůstal snad dva dny v tranzitním prostoru. Cestovka Oasis zkrachovala a turisté tehdy letěli domů na státní náklady.

Letiště v Heraklionu bylo přehlednější mraveniště .Televizorů tam měli více a také více letištního personálu.Nikdo se ale o nově příchozí nezajímal .Vyhledání kufru na pásu a už mě dav tlačil ven z budovy.Tam pobíhali chlápkové s cedulemi ,názvy cestovek.
Žádná z nich nebyla ta moje.Slunce už docela pálilo .Co teď?Jsem tady vůbec správně? Nezbylo než obejít deset dřevěných budek,deseti různých cestovních agentur a kanceláří, které byly na ploše před letištní halou .
Celý fígl byl v tom,že naše česká cestovka koupila ubytování od velkého evropského partnera.Zbývalo už jen se dostat do správného autobusu.Byl trochu hororový,když řidič řadil přes ozubená kola převodovky a z přední nápravy se ozývalo kovové bouchání.To řidiči vůbec nevadilo, měl na uších sluchátka a celou hodinovou cestu se dobře bavil při telefonování.Trochu jsem ho obdivoval, jak s velkým autobusem s přehledem projížděl úzkými uličkami plnými aut.Až při vystupování jsem si všiml, jak je autobus ze všech stran odřený a obouchaný.




Tak mi začala dovolená na Krétě.



Apartmány v botanické zahradě



 

Ďýky !

14. února 2017 v 21:50 | František |  Z mého života
Tak mi počítadlo návštěvníků ukázalo 25.500.Moc vám děkuji moji milí přátelé, návštěvníci a čtenáři.Za váš čas.Za milá slova pod články."Potěšilo mne" ,že tu došlo dokonce ke krádeži.Citace z mého prvního publikovaného článku se objevily v časopise EEnigma .Určitě nejsem sám.Množství blogů může poskytovat nevědomě podklady pro neumětely opisovače.Tak s chutí do toho!
J á s i v á s n a j d u Smějící se

Mlha přede mnou, mlha za mnou

16. prosince 2016 v 7:07 | František |  Z mého života
Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .
Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.
V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.
Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.
Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít
na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.
Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!
 


Bude to super den?

9. prosince 2016 v 23:23 | František |  Záhady
Prosinec nám připraví několik překvapení.O těch vánočních všichni víme a těšíme se na ně.Ale souhra náhod nebo zajímavá konstelace dění udělá z jednoho dne ten mimořádný. Je to 14. prosinec 2016. Tento den se narodil Nostradamus (*14.12.1503) ,prorok a vizionář jehož proroctví se po letech plní .Ve stejný den se narodil Tycho Brahe (*14.12.1546) významný astronom,astrolog a alchymista na dvoře Rudolfa II. v Praze .Tento den také uvidíme na obloze "padat hvězdy" Geminidy , kdy se země dostane do oblasti tohoto meteorického roje.A bez zajímavosti nezůstane ani super úplněk ,slibovaný původně v listopadu .Ten prosincový bude ještě o 2 tisíce kilometrů blíže k zemi ,takže Měsíc uvidíme jako nikdy před tím,ani potom. Takový mimořádný den se asi nebude opakovat.Chtělo by to udělat také něco mimořádného.

Na břehu bájné řeky Styxx

6. prosince 2016 v 7:07 | František |  téma týdne
Jeden pouhý týden mi změnil pohled na život.Je to už dost roků. Bylo mi sedmnáct . Krásná doba na kterou se vzpomíná, doba prvních lásek a nalézání.Přesně sedmnáct .Ale .Po běžné angíně jsem najednou skončil v nemocnici.Bylo to se mnou asi dost špatné.Čtrnáct dní jsem ležel na kapačkách, horečka přes 40 však neustupovala .Doktoři netušili, co se mnou je . Dostával jsem antibiotika,dělali mi rozbory krve,kostní dřeně.Bral jsem až 60 různých prášků denně .
Nic nezabíralo.V horečkách jsem zhubnul možná 10 kilogramů.Když bylo nejhůře, umístili mě na JIPku (jednotku intenzívní péče). Napojili na mě kabílky a kapačku. Přes prosklenou stěnu pokoj stále sledovala sestra.Od té doby nesnáším televizní seriály z nemocnic ,kde pouští pro zdůraznění dramatičnosti monotónní pípání , kopírující tlukot srdce.
Píp....píp....píp.....píp a potom najednou pííííííííííííííííííííííííííí a konec .
To všechno jsem v tom divném nemocničním pokoji vnímal.Viděl jsem bílý strop nade mnou. Laskavou tvář sestřičky ,která se ke mě skláněla ,když mi vyměňovala kapačku. Slyšel jsem těžké oddychování dalších dvou pacientů ,kteří tam byli se mnou.Slyšel jsem jejich nářek , chroptění a agónii. A ten hlodající zvuk přístroje,který hlídal jejich poslední chvilky života pííííííííí............. . Oba krátce po sobě zemřeli.Já jsem celé noci nespal . Ale nemohl jsem se pohnout.Všechno jsem vnímal, ale nemohl jsem se nijak bránit. Chtěl jsem odtud pryč, ale nešlo to udělat ani vyslovit. Jako by mi něco přerušilo kontakt mezi mým mozkem a tělem.
Co to bylo za stav hrozné nicoty? Byl jsem snad na prahu mezi píp a pííííí ? Nebo jsem čekal na břehu bájné řeky Styx na převozníka Charóna ,který převáží lidské duše na druhý břeh ?
Pro sedmnáctiletého kluka to bylo něco šíleného ,jako neskutečný zlý sen.
Na lůžko vedle přivezli dalšího pacienta. Strašně trpěl a přestal pípat i jeho monitor.
Na pokoji jsem zůstal sám.
Bylo ráno, tak kolem sedmé hodiny .Možná to byl také sedmý den. Odlepil jsem náplast na ruce, která přidržovala jehlu s hadičkou kapačky.Vytáhnul jsem ji ze žíly.Odlepil jsem ze sebe přísavky s kabílky a vstal z postele.Po ruce mi stékala krev dlouhým červeným pramínkem.Udělal jsem pár kroků ke skleněné stěně ,k sestřičce v modrobílém, ale ztěžklé nohy se mi podlomily.Přiběhla ke mě a řekla:" Vy jste se nám vrátil!!. " Nechápal jsem odkud jsem se měl vrátit,když jsem byl stále na stejném pokoji.
Vysoukal jsem ze sebe jenom :" Sestřičko ,já chci odtud pryč." Hned mě dali na jiný pokoj.Všechno se najednou změnilo.Při vizitě pan primář, Slovák u mojí postele řekl mladým medikům,kteří ho doprovázeli :"Pán František utiekol hrobárovi z lopaty". Jeho slova mě provází celým životem. Vážím si života i když je složitý.Mějte i vy rádi svůj život.Víte kolik roků tady ještě budete a kolik roků potom nebudete?

Číselná mystifikace

17. června 2016 v 23:23 | František |  Z mého života
Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.
Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .
Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .
K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....
Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.
Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!
Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Spokojený, jako starý pes

29. května 2016 v 21:35 | František |  téma týdne
Trochu posmutnělá historka se šťastným koncem.Neděli jsem věnoval údržbě a úklidu auta.Nechal jsem otevřené zadní dveře mého kombíku a doléval olej do motoru. K autu přišel náš Riči.Pes,kterého máme už 12 roků.Začal kňučet,tak se koukám, co se děje.Přední tlapy měl v autě , nedařilo se mu ale dostat i zadní nohy nahoru do nákladního prostoru.Vzpoměl si,že jsme ho takhle vozili.Ale naposledy to bylo před dvěma lety.To byl ještě čilý. Co je Ričí? Ty chceš nahoru ? povídám mu . Otočil ke mě prosebně svojí velkou hlavu a dělal na mě psí oči . Tam Riči nevylezeš a nikam nejedeme. Pochopil, co mu říkám a nepokoušel se znovu vylézt.Po chvilce seskočil.Ale přišel ke mě a žďuchnul do mě čumákem.Je to jeho oblíbené gesto,když něco chce.Koukal do otevřených dveří auta a vrtěl ocasem .Prostě mě přemluvil.Udělal jsem schody do auta z přepravek na zeleninu.Riči je japonská doga Tosa-inu a váží 55 kilo.Po bedýnkach vylezl do auta a spokojeně se tam uvelebil.A tak jsme spolu jeli v dnešním parnu na výlet k potoku.Rád se tam před lety brouzdal ve vodě a vytahoval kameny.U potoka byla stráň ,ke které jsem nacouval a tak se mu dobře vystupovalo.Brodil se v potoce,aportoval hozený klacek a bylo vidět, že má radost.
Starý pes.Starý ,šťastný,spokojený pes.Máme ho rádi a on má rád nás.
A přinutil mne se zamyslet.
Jednou třeba budu jako ten starý pes.Nikam nevylezu ,nikam se nedostanu.Bezradně se budu rozhlížet kolem sebe.
Příjde pomoc a podaná ruka?
Udělali jste za poslední měsíc nějaký skutek , dobrou věc, která by potěšila někoho,kdo to zrovna potřeboval ?




Seď , je to Kazach !

13. května 2016 v 19:42 | František |  Zápisky z cest
Dvě hodiny letu z Prahy Ruzyně do Moskvy.Přistáváme na letišti Šeremetěvo.Po zdlouhavém pasovém a celním odbavení
a ztrátě mého kufru chápu ,proč je toto letiště zařazeno mezi deseti nejhoršími na světě.
V hale na mě čeká můj průvodce Sergej Ivanovič.Moje cesta pokračuje do dvěstě kilometrů vzdáleného oblastního města Vladimir. Musíme se dostat na vlakové nádraží Kazanskyj vagzal. Hlučným,dlouhým eskalátorem sjíždíme do podzemí moskevského metra.Připomíná mi to mraveniště.Všichni někam spěchají. Z tunelů se tlačí podivný zatuchlý vzduch a za ním přijíždí vlaková souprava. Vagóny poznávám, jsou stejné jako jezdí v Praze. V Moskvě ale působí omšele.Ostorožno dvjer zakryvajetsja, ozve se z reproduktoru a souprava se rozjíždí.Se Sergejem zabíráme místo na červené koženkové lavici vedle dveří.
Na dalších stanicích se vagón metra rychle plní cestujícími.Nastoupí také opálený, vráščitý, hubený stařík .
Zaujme mě tím, že má v červnu na hlavě kožešinovou čepici.A jeho kabát je sešitý z malých kožených kousků .
V ruce drží omšelý , snad vojenský plátěný batoh.Zůstává stát u tyče u dveří, kousek ode mne.
Vstal jsem, abych staříka pustil sednout. Sergej Ivanovič mě rázně stáhnul zpět na sedadlo....
Seďaj!.........řekne mi do ucha abych to slyšel přes hluk rozjíždějícího vagonu.Nechápavě se otáčím.
Seďaj ,eto Kazach ! Něsmatri na něvo! opakuje.
A tak jsem pochopil, že Kazaši jsou sice odolní,dlouhověcí , ale v metru musí stát protože je Rusové nemají rádi.
I když jsem se na kazašského staříka nedíval ,cítil jsem celou cestu pohled jeho očí.
Styděl jsem se.Styděl jsem se za Sergeje Ivanoviče.

Zlatá hokejka z Nagana

12. května 2016 v 7:07 | František |  Z mého života
Hokej tento týden ovládl naše domovy, hospůdky a bary.Mistrovství světa 2016 v Moskvě už od samého počátku nadchlo všechny sportovní fandy.Český národ najednou drží pospolu a politika a migrační vlna jde stranou.
A já si vždy vzpomenu na jednu velkou hokejovou událost. Zimní olympijské hry v Naganu v únoru 1998.
Skákali jsme tehdy radostí a vzniklo to známé,kdo neskáče není Čech.
Náš hokejový tým získal trofej nejvyšší ,zlatou medaili.Na druhém místě tehdy byli Rusové a třetí Finsko.
Naši zlatí kluci se vrátili jako hrdinové a jejich jména nám nadlouho zůstala v paměti.
Vítalo je tehdy zaplněné Staroměstské náměstí i president Václav Havel.Sledovali jsme přímý přenos v televizi.
Nedlouho potom se mi přihodilo něco nezapomenutelného , co ve mě přetrvává i po tolika letech.
V květnu 1998 jsem dostal objednávku na montáž soupravy pro příjem satelitní televize.
Bylo to do Litvínova s tím, že adresu a jméno zákazníka se dozvím na místě.U zimního stadionu na mě čekal člověk .Ten mě poslal ještě pár kilometrů za Litvínov do Janova. Bungalov s bazénem.V zahradě stála snad dvoumetrová dřevěná socha hokejisty s hokejkou. Pod tím vyřezaný nápis H L Í N A.
Sále jsem nic netušil.Až když se objevil ve dveřích majitel domu.
To už jsem viděl, že dřevěná socha hokejisty je v životní velikosti.Přišel mi naproti Ivan Hlinka.
Jeho první slova byla : "V Americe na hotelu mi hrálo dvěstě televizních programů.Tady hrajou čtyři a všechny na hovno. Tak s tím něco udělej." Namontoval jsem satelitní anténu a zprovoznil české a zahraniční satelitní kanály.
Pan Hlinka byl spokojený.Asi hodně spokojený. Přinesl hokejku na které byla obtočená stužka se zlatou medailí.
"To mám trofej z Olympiády " řekl mi.
Já jsem jen špitnul " To je ta zlatá, vítězná z Nagana? Můžu?" Podal mi hokejku do ruky. "Klidně si ji prohlédni,je to ona".
Stále jsem tomu nevěřil.Držím v ruce zlatou hokejku z Nagana, kterou Petr Svoboda střelil vítězný a rozhodující gól.
Na hokejce červeno-modro-bílý proužek našich národních barev.
A po celé délce podpisy našich hokejových reprezentantů :
Hašek,Čaloun,Kučera , Dopita ,Jágr, Ručínský, , Hejduk, Reichel,Růžička,
Šlégr, Svoboda, Moravec, Špaček, Beránek, Procházka, Hnilička, Lang.
Našich zlatých kluků z olympiády !
Fantastický neopakovatelný zážitek. Krásné setkání s Ivanem HLINKOU .Vzpomínky na něj zůstanou stále živé.





Změna k lepšímu

19. dubna 2016 v 7:07 | František |  Z mého života
V tisku proběhla zpráva o ukončení televizního vysílání v současném digitálním formátu a přechodu na nový formát MPEG 4 DVB-T2 s kodekem H.265/HEVC.Články měly nadpisy " Čeká nás další výměna televizorů" .
Deníkům a internetovým serverům se úspěšně podařilo rozšířit poplašnou zprávu.Ta samozřejmě dopálila spoustu lidí.Soudím podle ohlasů a sprostých a urážlivých příspěvků pod články.Hlupáci si většinou přečetli pouze nadpis .
Podstatné je ,že ke změně dojde za 4 - 5 roků. První otázka :Kdo z vás zodpovědně ví , co bude dělat za pět let? Elektronický průmysl se vyvíjí opravdu mílovými kroky.Televizní vysílání u nás sledují již minimálně čtyři generace diváků. Ale již neplatí, že černobílou televizi zakoupenou v roce 1960 jsme používali ještě v roce 1975 ,tedy patnáct let .
Nové vysílací a přenosové technologie , které příjdou, jsou již vynalezeny.Zkracují se termíny jejich uvádění na trh.
Proč se tedy máme připravit na změny? Vysílací pásmo nebo chcete-li televizní vlny nemají nekonečnou velikost.
Jsou ohraničeny od někud někam a tečka .Prostě nejsou nafukovací.
Ovšem kromě televize přišly i nové technologie,které hýbou světem.Mobilní telefony a s nimi fenomén mobilní internet.
A teď si položme druhou " Nerudovskou otázku ": Kam s ním , s mobilním internetem ? Každý přece chce být na fejsbúku a dávat o sobě vědět :-)). Někde se musí ušetřit ve frekvenčním spektru místo, aby se dostalo na všechny.
Na televizní diváky i na internetové brouzdaly. Kousek televizního pásma se tedy přidělí vysokorychlostnímu mobilnímu internetu LTE. Aby televize nebyla ochuzena , bude vysílána s větší komprimací ( stlečením,stěsnáním) než dosud,
ale také s větší kvalitou obrazu HD ( až 5krát větší rozlišení než SD standartní rozlišení) . A to je ten nový HD formát.
A teď k výměně televizorů. Za pět let bude model, který dnes používáte již pomalu historickým kouskem.Pak si zvolíte nákup nové TV placky. Ta už bude standartně vybavená satelitním dílem a internetovou přípojkou.Ten kdo má satelitní příjem některého z operátorů může být bez obav, systém HD tam již několik let frčí v pohodě. To samé u kabelovky , když máte její přijímač (terminál neboli kabelový receiver). Televizor je v takovém případě jenom koncové, zobrazovací zařízení. Jiné to ale bude v pozemním příjmu na klasickou televizní anténu.Když zůstaneme u původního televizoru, který nám bude líto vyhodit, dokoupíme za pár stovek krabičku STB set-top-box umožňující příjem nového TV formátu.
Ale nabízí se také další elegantní řešení, které za ty čtyři následující roky určitě udělá velký skok.
A to je internetová televize IP TV (Internet Protokol TV.) Prostě všechno kvalitně a přehledně vyřešíme internetem.
A získáme tím spoustu dalších doprovodných funkcí,které nebudou na běžnou anténu dostupné.Již dnes máme možnost sledovat televizní pořady v době ,kdy my máme čas .Nemusíme být otroky televize, že zrovna běží nějaký seriál ,ale podíváme se na něj v klidu z archivu.Nebo si přehrajeme jenom pasáže, které nás zajímají.Doba videokazet a DVD je dávno pryč.Nebude už nutné si něco nahrávat, aby nám to neuteklo.Prostě si to najdeme v archivu.
Takže -Změna je život ! Není třeba na ní nadávat. Je to realita a změna k lepšímu .
Já a moje děti se na ní těšíme.

Nesvítí,svítí

25. března 2016 v 0:21 | František |  téma týdne
Jsem chlápek technicky založený.Nebudu tady rozebírat světlé a temné chvilky života.Přejdeme rovnou k praktickým každodenním zkušenostem, jak ze tmy udělat světlo a naopak.
Zavolal mě k sobě domů soused.Prý má pro mě jeden velký matematický oříšek.Soused je učitelem matematiky na střední škole. Říkám mu :"Jestli po mě budeš chtít řešit rovnice, tak se mnou nepočítej."
" To ne, ale podívej se, mám tady jeden problém a už celé odpoledne tím nemůžu hnout . Koupil jsem nový lustr se třemi žárovkami a nějak se nedaří ho zapojit!".Na stropě obýváku bylo pověšené svítidlo , ze stropu čouhaly čtyři dráty.
Pokračoval:"Myslel jsem ,že to bude jednoduché , tak jsem to pospojoval.Měla by svítit jedna žárovka,dvě žárovky a nebo všechny tři.Tady mám dvojitý vypínač".
Potom vytáhl poznámkový blok a unaveně mi začal vysvětlovat:"Nejdříve jsem zapojil černý vodič na černý, hnědý na hnědý a druhý černý na modrý no a ten zelený je uzemnění . Ale svítila jenom jedna žárovka.Tak jsem to přehodil v opačném sledu.A zase jenom jedna. Podívej tady jsem si spočítal všechny kombinace podle permutační rovnice V = n faktoriál lomeno en mínus k. A všechny možnosti jsem už vyzkoušel. Tady to mám napsané a zakreslené. Ale něco dělám blbě.Svítí pořád jenom jedna žárovka". Koukal jsem jak jelen na jeho matematické vyjádření pro připojení lustru v obýváku.Na průmce jsme probírali v matice kombinatoriku , ale každého zajímalo jenom kolik je možností při vyplňování sportky. Nikdy jsem neuvažoval o tom, kolik kombinací se naskýtá u takové zdánlivě jednoduché práce - pověsit a připojit lustr. Navrhnul jsem,že se ještě podíváme do vypínače, jestli nejsou přehozené dráty. Zkusil jsem je propojit opačně.Nahodili jsme jistič.Chvilka napětí. A svítí! Ale jenom jedna žárovka ze tří možných.
"Nemáš tady nějakou stolní lampičku?" Přinesl mi svitidlo z ložnice.Vyzkoušeli jsme v něm všechny žárovky.
Dvě z nich byly vadné. Říká se ,že za blbost se platí.Soused měl štěstí. Ode mne to měl zadarmo.

Mé vánoční kouzlo

22. prosince 2015 v 10:10 | František |  téma týdne
Vánoce.... Slůvko, které nás navrací do dětství.Nutí nás ke snění.Vybaví se nám při něm mnoho krásného.Nemám teď na mysli ty dnešní vánoce vyzdobených supermarketů.Nespojuji je s tlustým bělovlasým chlapíkem v červeném kabátě se saněmi a s párem sobů.
Naše vánoce jsou ty ježíškovské.Když jsme po štědrovečerní večeři šli všichni ke stromečku.Tatínek zapálil opravdové svíčky a prskavky na stromku a rozdával nám dárky ,které byly pečlivě zabalené a urovnané pod stromečkem. Na sekretáři stál papírový betlém s malým Ježíškem, třemi králi,ovečkami a dalšími postavičkami, které namaloval pan Mikoláš Aleš .Nad tím se vznášel papírový anděl a v ruce držel nápis Pokoj lidem dobré vůle a malou rozsvícenou žárovičku.Venku tiše poletoval sníh a doma bylo krásně teplo a útulno. Nepátral jsem po tom odkud jsou dárky.Bylo to vánoční kouzlo .Přinesl nám je Ježíšek.
Přešly roky a já se začal podílet se na přípravě štědrého večera pro naše děti.Využil jsem svojí profesi zvukaře, nahrál a sestříhal několik zvuků a vánoční hudbu.Dalšími rekvizitami byl kazetový magnetofon a časový spínač pro osvětlení stromečku. Štědrý večer se rázem stal pro celou rodinu tajemným svátkem v mojí režii a podle mého scénáře .
Večeřeli jsme v jídelně.Obývák byl hned vedle a měl prosklené dveře.Ty jsem nechal na škvírku pootevřené.Skončila večeře a najednou vedle vrzly balkónové dveře.Bylo slyšet kroky v obýváku, pak žuchnutí balíčků na zem, šustění papíru.Dětem bylo 4 a 8 roků.Zářila jím očička, překvapením pomalu ani nedýchaly.Kdo to tam je? Pšššt, ať nevyplašíte Ježíška.Ozvalo se zacinkání zvonečku, vrzly dveře a bylo slyšet odlet tryskového letadla.Přes skleněné dveře jsme uviděli, že se rozsvítila světélka na stromečku a odněkud se tichounce linula Malá noční hudba.Pak jsme vstali od stolu a šli celá rodina ke stromečku pod kterým byly pečlivě zabalené dárečky.
To bylo moje vánoční kouzlo.Děti se na něj každý rok těšily až uslyší Ježíška. Tak jsem to postupně vylepšoval . Jednou přijel Ježíšek s náklaďákem , jindy na motorce nebo na saních s rolničkami koní .Zacinkal na zvoneček a popřál nám " Veselé vánoce !"
Děti se nikdy neptaly jak je to možné, kdo nám to tam o štědrém večeru chodí?
Bylo to vánoční kouzlo, velice opravdové kouzlo . Byl to Ježíšek na kterého naše děti vzpomínají i když jsou dospělé Krásné vánoce i vám.

Naposledy, co jsem pil kafe

23. listopadu 2015 v 23:47 | František |  téma týdne
Že se při práci jako televizák vůbec nenudím ,to je příhoda z minulého týdne .Paní Kučerová si mě pozvala na opravu televize. V kuchyni mě přivítal veliký šedý kocour Felix.Procházel se po stole a natahoval se ke mě.Paní Kučerová mu řekla :" Felixi, pán ti nedá pusinku." Následoval klasický dotaz , jestli si dám kafe a že mi k tomu dá šlehačkový dort.No já jsem ze samého předvánočního spěchu celý den nic nejedl, tak říkám ,že ano. Ale nejdříve že opravím a naladím televizi v obýváku.Hodná paní Kučerová mi to zatím v kuchyni připravila. Pak přišla do obýváku podívat se na nové televizní programy. Já jsem zatím šel do kuchyně na kafe. Koukám Překvapený a sakra .Felix sedí na stole a olizuje mi šlehačku z dortuS vyplazeným jazykem.Říkám si ,no dobrý , teď už šlehačkový dort nemusím. Dopil jsem kafe ,paní Kučerová přišla z obýváku a proč jsem si nevzal dort.Poděkoval jsem ,že zrovna držím dietuMlčící.A mezitím zírám jak blázen, Felix vylizoval lógr z mého hrnku . A milá paní Kučerová na to kouká a říká : "No, víte on je to takový hašišák a má strašně rád kafe". Smějící se
Tak jsem si v duchu představil, jak Felix ochutnával moje kafe, když jsem nebyl v kuchyni.Nojo, no.Ty televizáci to nemají lehké.Tak uvažuji ,že budu kafe u zákazníků odmítat.Protože naposledy to byla opravdu chuťovka.Mrkající

Pátek tak trochu jiný

6. listopadu 2015 v 21:31 | František |  téma týdne
Byl jsem dnes objednaný na zubní.Nesl jsem si sebou DVD se snímkem mé hlavy ,který mi udělali v poliklinice,hlavně tedy chrupu.Když vyšla sestřička z ordinace,pokusil jsem se o vtip,který ostatní v čekárně nechápali. Ale sestřička se pobaveně rozesmála." Nesu vám tady DVD s novým českým filmem.Bude to t r h á k ! "
Trhák to byl.Zub moudrosti.Smích mě přešel.Ale paní dentistka odvedla svojí práci velice dobře a bezbolestně.
Přišel jsem domů a mezi dveřmi mě vesele vítal náš pes.Je to už 10 roků stálý člen naší rodiny.Tak má právo být v našem domě opravdu jako doma.
Řekl jsem trochu unaveně: "Ahoj Riči" . Čelist mi po injekci už přicházela k sobě.
Přestal vrtět ocasem ,tázavě na mě pohleděl svýma hnědýma psíma očima a pak......
Táhle a smutně zavyl a potom se mi začal otírat o nohy.
Tak to jsem zíral.Okamžitě věděl, že něco není úplně OK a snažil se mi svou řečí psího těla pomoci.
Teď už bolest opadla ,Rič leží ve svém pelíšku v obýváku.Ale mě to vrtá hlavou .Co všechno ještě o svých čtyřnohých přátelích a domácích mazlíčcích nevíme ?

Dopisování s Ronaldem Reaganem

2. listopadu 2015 v 22:04 | František |  téma týdne
Měl jsem jednu zvláštní sběratelskou zálibu .Byly to adresy zahraničních státníků ,herců a zpěváků.Dneska by se řeklo, no a co je na tom? Ale bylo to před 30 lety a u nás vládlo informační zatemnění.A doba byla i taková ,že všechna psaní do zahraničí kontrolovali agenti STB a ne všechna se dostala ke svým adresátům.Na západ jsem nesměl 10 roků vycestovat, protože jsem znal podrobnosti o sovětské vojenské radiostanici R 140.Sešítek s adresami byl malou jiskřičkou ,že jednou napíši někomu do nedostupného VELKÉHO SVĚTA .
Pak přišel rok 1989.Zbourala se Berlínská zeď , odstranily se ostnaté dráty na hranicích a náš svět se začal neuvěřitelně měnit.
Tak jsem v prosinci toho roku vzal sešítek s adresami a napsal novoroční blahopřání 40 známým lidem ze západu. Zpěvákům,hercům i politikům ,třeba Phill Collinsovi ,Paul Mc Cartneyovi, Margaret Thatcherové,Ronaldu Reaganovi, M.Jacksonovi atd. Jeden dopis putoval i do Sovětského svazu ,ten byl Michailu Gorbačovovi.Moje snaha mě tehdy stála víc jak tisícovku a to byla tehdy polovina mého měsíčního platu.Přešel Nový rok 1990 a nic se nedělo.Tak jsem si říkal,že asi ještě někde v zapadlých sklepích estébáci pořád třídí naší poštu.Ale 25.ledna mi dcera nečekaně telefonovala do práce. Přišel ti domů dopis od amerického presidenta.No to byl šok ! Ale bylo to přesně tak.Obálka s vyraženým zlatým orlem nadepsaná OFFICE OF RONALD REAGAN s mojí adresou ukrývala poděkování za přání a blahopřání k úspěšnému novému roku . A to celé s vlastnoručním podpisem presidenta Spojených států amerických Ronalda Reagana.
Ronald W.Reagan


Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl americký politik a herec. Ve 30. až 60. letech byl hollywoodskou filmovou hvězdou, v letech 1967-1975 byl 33. guvernérem Kalifornie a v letech 1981-1989 byl 40. prezidentem Spojených států amerických.

Byla to jediná odpověď na moje novoročenky.Ale svou velikostí a opravdovostí vydala za všechny ostatní.
Pro mne to byl cenný důkaz , že u nás máme opravdu svobodu.
Přišel rok 1991 a pan Reagan slavil v únoru 80. narozeniny.Napsal jsem na kvalitní ruční papír elegantní blahopřání k tomuto významnému životnímu jubileu .Vložil jsem to do velké obálky A4 a opatřil snad dvaceti různými poštovními známkami ,aby se to jen tak nepřehlédlo .V polovině února přišel další dopis ze Spojených států.Bylo to vyjádření díku za zaslané přání k narozeninám.Narozeninová oslava se vydařila a přispěl jsem k tomu i já svým dopisem Zakončeno to celé bylo slovy :With warm best wishes and appreciation Ronald Reagan.
To je tedy můj opravdový příběh ,jak jsem si dopisoval s Ronaldem Reaganem.

Malá pozornost

1. listopadu 2015 v 22:53 | František |  Z mého života
Televizáka dělám už hodně roků.Zákazníci jsou vděční ,když k nim příjdete včas a dáte do chodu tu jejich bednu.
Ono se říká, že bez jídla člověk vydrží měsíc, bez vody až týden, ale bez televize ani den. Zprovoznění nefunkčního televizoru je pro někoho málem otázka života :-) . A tak se mnozí moji zákazníci snaží zdůraznit svůj vděk
v naturáliích. Na venkově dostanete čerstvá vajíčka ,tašku jablek nebo vlašských ořechů. Ve městě vám šoupnou lahvinku se slovy: " Tady máte malou pozornost, přijel jste v sobotu a já jsem rád, že to hraje.S tou mojí by bylo k nevydržení, že neuvidí svoje seriály."
Takže jsem přijel domů s lahví nějakého bílého vína.Ve stejném domě bydlí také náš rodinný lékař a obvoďák. A ten k nám to odpoledne přišel.Řešil zrovna nějaké rodinné problémy.
Říkám mu :" Pojď dál, posedíme, mám tu nějaké víno." Otevřel jsem tu sedmičku francouzského vína a nalil do skleniček od hořčice.Ťukli jsme si na zdraví ,ochutnali.Hmm dobré, nalej mi ještě. "Vyloupli" jsme tu lahvinku snad během půl hodiny.Zůstal v nás neobyčejný pocit klidu a pohody.
Druhý den mě napadlo podívat se na internet, co to bylo za lahodné víno.
No to jsem teda zíral.Francouzské Chateau 0,7 l za 1400,- Kč. My jsme ho s doktorem "barbarsky vychlastali" jak nějaký krabicák a ještě k tomu ze skleniček od hořčice ,co decka to dvě stovky.Znalci vín ,someliéři by nám za to určitě navrhli nepodmíněný trest v horní hranici.

Ekologickým aktivistou v nesprávné době

21. října 2015 v 0:23 | František |  téma týdne
Dnes nevím ,jak jsem to všechno stíhal.Chodit do práce.Hrát v kapele.A k tomu dělat v obecním zastupitelstvu.Tehdy se tomu říkalo občanský výbor.Takže už je to pár roků.Teda hodně roků. Nebyla to vděčná funkce.Zadarmo a pro blaho obce.Ale snažil jsem se, aby to tu fungovalo k všeobecné spokojenosti.Snažení ale byl neustálý boj s větrnými mlýny a komunistickými úředníky.Tady začíná historka ,jak jsem se chtěl stát ekolologickým aktivistou na nesprávném místě a v nesprávné době.
Nedaleko naší malé severočeské vesničky s historií psanou od 11.století vznikl velký průmyslový komplex.Jeho prvořadou činností bylo soustavné znečišťování vzduchu , ale i vody v potoce ,který protéká obcí.Z potůčku s malebným názvem se stala smrdutá stoka černé fenolové vody, která vzniká po úpravě uhlí. Na schůzi občanského výboru jsem navrhnul,že by se s tím mělo už konečně něco udělat.Všichni ale koukali do země.Nechtěli s tím nic mít.Pracovali tam.
Tehdy jsem vzal skleněnou láhev od mléka (to ještě nebyly PET lahve), nabral z potoka tu černou páchnouocí kapalinu a šel.
Šel jsem na Povodí Labe.Podívejte se soudruzi jakou vodu nám pouští fabrika do potoka!
Podívali se na flašku a zeptali kde to je . Podhorský potok ? Tak to není naše.To musíte jít
na Povodí Ohře.Nechápal jsem proč tam ,když Ohře teče 50 km od nás a Labe je za humny.
Na Povodí byli milí.Prohlédli obsah lahve proti světlu , přivoněli a konstatovali, že to není dobré.Ale pomoci že mi nemohou.Oni dělají regulaci toků ,ale co tam teče je nezajímá.Když se vám to nelíbí ,běžte si stěžovat na Krajskou hygienickou stanici. Vzal jsem láhev a šel .Vrátný na KHS s placatou čepicí a vyzbrojený pistolí mi odebral občanku a pustil mě dál. Trvalo to tam kratší dobu než ověřování mojí totožnosti na vrátnici."Tohle my neřešíme.To má na starost Okresní hygienická stanice." Tak to už jsem si připadal jako v Pohádce o slepičce a kohoutkovi.
K vedoucí OHS jsem se musel objednat.Prohlédla láhev a rezolutně prohlásila."Takhle to ale nejde.Co si myslíte? Že si sem přinesete vodu kdoví odkud a my to budeme řešit? Vzorky musí odebrat k tomu určená komise do speciálních odběrných nádob a musí se sepsat protokol s datumem a časem odběru". Vzala láhev té páchnoucí špíny a vylila jí do umyvadla. "A láhev umejte a vraťte do obchodu". Odcházel jsem sklíčený a ponížený z takového jednání.

Dnes je fabrika zbořená.Před dvaceti lety se přišlo na to ,že je tady zbytečná .
A Podhorský potok se vlastními silami stává bystřinou, kam "ptáci ,laně chodí pít pod javorový kmen".A těch 10 důvodů proč......? Každý si může udělat svůj úsudek proč chránit přírodu kolem nás ,vodní toky,živočichy.Nejsme jenom konzumenty a uživateli.Jsme její součástí.

Malá větrná elektrárna

22. července 2015 v 0:17 | František |  Z mého života
Domácí větrná elektrárna jako alternativní,nezávislý zdroj elektrické energie pro chatu nebo chalupu.
Když jsem viděl velké větrníky v Krušných horách ,řekl jsem si , proč to nezkusit.Postavil jsem větrnou elektrárnu na zahradě za domem.Jenom malou ,jakou můžete vídat ve filmech na amerických farmách.
Prvním předpokladem je hnací síla - vítr.Větrnou turbínu roztočí rychlost větru od 2m/s to je asi 10 km/h.Zvolil jsem třílistou vrtuli s alternátorem,který má 12 voltů a výkon 500 W.Podobné alternátory dodávají napětí v osobních autech.
Celá jednotka je na 4 metrovém stožáru.
Proti kmitání je stožár ukotvený ocelovými lanky.Turbína je kabelem spojena s řídící jednotkou .
Elektronika kontroluje a hlídá nabíjení baterie , olověného akumulátoru 12 voltů /100 Ah (ampérhodin).V případě dostatečného nabití řídící jednotka přepne vinutí alternátoru a ten funguje jako magnetická brzda.Vrtule se netočí.


K zabrzdění dojde také v případě překročení povolené rychlosti větru a větrná turbína je chráněna před poškozením.
Další částí elektrárny je měnič napětí . Ten z 12 voltů stejnosměrného napětí udělá 230 voltů střídavých pro připojení malých domácích spotřebičů.
Měnič má také výstup USB 5V ze kterého mohu nabíjet mobil, tablet,foťák .Celou elektroniku větrné elektrárny jsem instaloval do kovové skříně , vybavil pojistkami, měřičem stavu akumulátoru a jističi.Z této centrály mám udělaný rozvod elektřiny do dílny ,garáže a na zahradu.Zásuvky a vypínače jsem označil zeleně (zelená energie).
A tak třeba posekám trávu malou strunovou sekačkou, rozsvítím cestičky v zahradě nebo čerpám vodu na zalévání.
Systém je takzvaný offgrid , to znamená, že není napojený na veřejný elektrický rozvod.Máte stejného koníčka?
Rád se podělím o zkušenosti.

Finanční poradce z Asie

7. prosince 2014 v 22:45 | František |  téma týdne
Znám ho již několik let.Má malý krámek .Kalhoty,bundy,boty,spodní prádlo ale koupíte tam i umělé květiny,rámečky na fotky sluneční brýle nebo ponožky.Je to usměvavý Vietnamec ,který tu žije s rodinou dvacet roků.
Jak se máté? ,ptá se mne zdvořile , sotva jsem vstoupil.Potřebuji pásek do kalhot.Ochtně vy:bírá a zkouší délku pásku.Když chci platit ,povídá mi" Něco pro vás mám.Kouzlo.Všichni Vietnamci mají .Pro štěstí a peníze". Z podpultu vytahuje malou zlatou sošku veselého tlouštíka.Dívám se asi trochu nechápavě a tak pokračuje."To náš Budha.Dáš doma aby byl vidět.Dáš pod Budha peníze a budeš mít doma pořád peníze.To je kouzelný".
Přesvědčil mě a tak si k opasku kupuji zlatého Budhu za sto pade.Doma jej dávám v obýváku na poličku a pod něj peníze.Pro začátek po něj strčím stovku.Dalších čtrnáct dní kontroluji mojí peněženku ,jestli se něco změnilo.Nic.Vše při starém.Co mi to ten Vietnamec říkal? Všichni Vietnamci mají.To je kouzelný.Dáš pod Budha peníze a budeš mít doma pořád peníze.Chvilku mi to vrtalo hlavou -budeš mít doma pořád peníze.Co tím myslel? A pak mi to došlo! Měl pravdu! Mám doma pořad peníze.Stovku zastrčenou pod soškou.

Existence potvrzena

24. září 2014 v 7:00 | František |  téma týdne

Vojtík je u nás pravidelně na víkendových návštěvách.Už když mu byly čtyři ,bylo to hodně živé a zvídavé dítě.Tehdy jsme si vymysleli Pišimiše.Krátce ho představíme.Domácí naschválníček , schovává věci jako jsou klíče,boty,ponožky. Klidně vám sní sladkosti,které večer zůstaly na stole,vyjídá potají ledničku a dělá nepořádek.Všichni o něm vědí ,ale nikdo ho neviděl.
Tak na Pišimiše jsme s Vojtíkem výmýšleli pasti.Jak ho dopadnout? Jednou mě překvapil plánem který si připravil a nakreslil doma , jak ho spolehlivě chytíme. Vysvětlil mi to asi takhle: "Pišimiš má rád dorty , hlavně se šlehačkou a jahodami.Dort dáme do veliké krabice.Na boku vyřízneme okénko a k němu postavíme malý žebříček." Pozorně jsem poslouchal a obdivoval plán čtyřletého kluka." No a když vleze dovnitř , tak vezmeme žebřík a okénko zalepíme a budeme ho mít v krabici !" Jiný plán byl udělat malé jezírko s ostrovem a padacím mostem.Na ostrov dáme bombóny.Pišimiš tam vleze ,sklopíme most a protože neumí plavat tak tam zůstane.Byly to milé chvilky s malým Vojtou.
Uplynulo pár roků.Už je mu osm.Velký kluk. Jezdí k nám na víkendy s tabletem ,smartfonem .Hraje počítačové hry.
Na Pišimiše jsme skoro zapoměli .Tak mu jednou povídám:"Vzpomínáš si Vojtíku, jak jsme chytali a nikdy nechytili toho domácího skřítka? Tak toho jsem dopadnul a mám ho vyfoceného.A není jeden ale jsou tu dva.A mám je vyfocené v mobilu."
Nevěřil mi. " Tak to mi teda ukaž !Vzal jsem svůj chytrý mobil ,zapnul foťák .CVAK!
A z obrazovky na nás koukali dva Pišimišové .Vojtík a já.

Další články


Kam dál