Tohle ti Vladimíre Iljiči nezapomenu !

6. listopadu 2017 v 21:40 | František |  téma týdne
Boj s předsudky, tak by se dala nazvat moje příhoda. Ale problém byl v tom, že jsem o mnoho let předběhl dějiny . Pojmenoval jsem věci naprosto správně, ale bylo to v nesprávnou dobu a na nesprávném místě.

Trpělivě jsme stáli na Rudém náměstí v Moskvě několikahodinovou frontu .Řekli nám,že musíme brzy ráno vstát abychom dlouho nečekali.Přesto jsme se ocitli v klikatícím se zástupu nějakých 200 metrů od Leninova mausolea. Tehdy v osmdesátých letech byla návštěva tohoto podivného místa posledního odpočinku v programu každého zájezdu do Moskvy.Únorovou štiplavou zimu mínus 15 stupňů jsme se snažili zahnat poskakováním po zledovatělé vozovce .Z předchozí návštěvy jsem věděl co uvidíme a spíš jsem se těšil,abychom již byli někde v teple.A tak mě docela zaskočilo, co se náhle stalo.

Míjelo nás nákladní auto, které sypalo ledovku na náměstí škvárou.Byly to spíše velké zmzlé kusy kamení ,
které se rozlétávaly z rotujícího talíře sypače na všechny strany.A jedním takovým jsem dostal ránu do obočí. Šutr mi rozsekl čelo a začala mi stékat po obličeji krev.
Neudržel jsem se: " Seru vám soudruzi na vašeho Lenina!" Účastníci zájezdu se začali zmateně otáčet ,co se děje? Vedoucí naší skupiny se mě snažil uklidnit."Takhle tady nemůžete mluvit !". "No tak se podívejte co mi udělali !" Vedoucí mě utěšoval : "To bude dobrý , to přežijete." Celé to dopadlo tak, že jsem s kapesníkem
na obočí Vladimíra Ilijiče ještě jednou , ale opravdu naposledy navštívil. Na vlastní oči jsem viděl ,že Lenin oslavovaný jako věčně živý je jen vosková figurína vystavená v panoptiku sovětské hrůzy .

A když je letos 7.listopadu to 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, tak jsem si na něj vzpoměl.
Jsem vlastně poslední člověk na světě ,který pro Lenina i když nechtěl, prolil svojí krev. :-(

 

Překlepy - Inspirace

27. října 2017 v 7:07 | František |  Překlepy
Proč Tvá ústa jsou tak milá ?
To abych Tě poškádlila.

Proč Tvé dlaně krásně hřejou?
Protože jsem ráda s Tebou.

Proč Tvůj úsměv duši hladí?
Protože se máme rádi.

Proč mé tělo tolik lační?
Nech ty řeči a už začni.

Překlepy - Dušičková

26. října 2017 v 13:13 | František |  Překlepy
Odpočívej v pokoji,
až osudy nás rozdvojí
a navždycky Tě odpojí.

Až uslyším poslední slova
a podívám se na Tebe.

Bude to pro mne nemilé.
Tak dlouho spolu
a teď tohle......

Můj tlačítkový mobile.
 


Překlepy -V síti

26. října 2017 v 7:07 | František |  Překlepy
Našel jsem úsměv co schovával se.
Na messengeru mezi řádky.

Obrázek malý,vzkaz jen krátký:
Čekám tě večer ,měj se krásně ! Usmívající se

Splnil bych rád to přání skromné.
Ten vzkaz však nebyl vůbec pro mne.

A to je konec téhle básně ! Mrkající

Každému posílám kousek :-D

9. října 2017 v 7:07 | František |  Z mého života
Se štěstím ,které vám chci doručit to naneštěstí není tak jednoduché.
Psycholog jej definuje jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a ničím nezaslouženou.

Podle filozofa Sokrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda.
Podle Aristotela to není nahodilý pocit, ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.
Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc ,ale prachy si za něj nekoupíš!
Štěstí se snaží polapit gambleři na hrácích automatech i důchodci při vyplňování tiketu sportky nebo při čtvrtečním ranním běhu pro slevy do Kaufáče.

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina ,která se nedá vynutit. Vede si svůj vlastní život .
Takže když např. šlápneme do houna měli jsme také určitým způsobem štěstí, že jsme do něj nespadli po hubě. Ale jinak to šlápnutí prý obecně také přináší štěstí.
Já vám přeji,aby trochu toho štěstíčka u vás přistálo každé ráno,každý den.
A vy jste si mohli říci s úsměvem ,teď jsem měl štěstí.
A věřte že : "Štěstí přeje připraveným " :-)

Klid hochu !

3. října 2017 v 7:07 | František |  Zápisky z cest
Na pravé straně můžete vidět světla Bělehradu ,letíme ve výšce 11.400 metrů ,rychlostí 850 km v hodině , venkovní teplota je minus šedesát.Kapitán letadla společnosti Travel service vám přeje příjemný let.
Vracel jsem se včera v noci z jižních krajin,kde dozrávají banány a pomeranče a poletují vlašťovky.
A tak mě napadlo si spočítat, kolikrát už jsem letěl letadlem.Blbý na tom bylo, že mě to napadlo zrovna nad tím Bělehradem.No parkrát Moskva ,do Berlína,Tessaloniky, Heraklion..... v duchu jsem vzpomínal na předchozí destinace .Došel jsem k číslu 12. Tak tenhle můj let má pořadové číslo 13 !
Mozek mi začal pracovat na plné obrátky.Proč ty motory tak divně hučí? Co to pod námi bouchlo, když jsme startovali střemhlav nad moře z letiště v Kerkyře ? Hergot ,proč mě posadili zrovna k nouzovému východu na křídle? Mám to říci manželce , že je to moje třináctka? Nebo sousedovi?
Ale proč bych je měl znervozňovat? Vzal jsem si cucavý bombon a noviny. Bulvár co nabídli u vstupu do letadla. Jan Tříska a Květa Fialová na všech stránkách.A to se dozvíte až v letadle. No na klidu mi to nepřidalo.
Noviny jsem strčil do kapsy na sedadle a vzal si brožuru letecké společnosti.Vítejte na palubě!
Trochu jsem se zklidnil při čtení popisu služeb letecké společnosti.Obrátil jsem stránku.
A čuměl na mě Babiš alias agent Bureš , jako šlechetný chlebodárce.
To snad ne , kam se všude cpe, to není možný , co to tady zkoušej! Musel jsem si stisknout nos a dýchnout, aby se vyrovnal tlak v zalehlých uších.Tak to ne Bureš ! Tenhle let proběhne v pohodě .A můj hlas nedostaneš.
Nad Vídní jsme začali sestupovat do nižší letové hladiny .Praha hlásí 9 stupňů a deštivo.
Dosednutí na přistávací dráhu a jsem zpátky v realitě.

Na břehu bájné řeky Styx

2. října 2017 v 13:02 | František |  téma týdne
Téma týdne přímo nabídlo podělit se o jeden drsný životní zážitek.
Jak se za pouhý týden změnil můj pohled na život. Bez kompromisů a zcela zásadně.
Je to už dost roků. Bylo mi sedmnáct . Krásná doba na kterou se vzpomíná, doba prvních lásek a nalézání. Přesně sedmnáct .Ale..... .
Po běžné angíně jsem najednou skončil v nemocnici.Bylo to se mnou asi vážné.
Čtrnáct dní jsem ležel na kapačkách, horečka přes 40 však neustupovala .
Doktoři na interně vojenské nemocnice netušili, co se mnou je . Dostával jsem antibiotika,dělali mi rozbory krve, kostní dřeně.Bral jsem až 60 různých prášků denně .Nic ale nezabíralo .
V horečkách jsem zhubnul možná 10 kilogramů.Když bylo nejhůře, umístili mě na JIPku (jednotku intenzívní péče). Napojili na mě kabílky a kapačku. Přes prosklenou stěnu pokoj stále sledovala zdravotní sestra.Od té doby nesnáším televizní seriály z nemocnic, kde pouští pro zdůraznění dramatičnosti a prostředí monotónní pípání , kopírující puls srdce.
Píp....píp....píp.....píp a potom najednou pííííííííííííííííííííííííííí a konec .
To všechno jsem v tom divném nemocničním pokoji vnímal.Viděl jsem bílý strop nade mnou. Laskavou tvář sestřičky ,která se ke mě skláněla ,když mi vyměňovala kapačku. Slyšel jsem těžké oddychování dalších dvou pacientů ,kteří tam byli se mnou.Slyšel jsem jejich nářek , chroptění a agónii. A ten hlodající zvuk přístroje, který hlídal jejich poslední chvilky života pííííííííí............. . Oba krátce po sobě zemřeli.
Já jsem ale celé noci nespal .Bál jsem se usnout v divné předtuše,že se již nevzbudím .
A nemohl jsem se pohnout.Všechno jsem vnímal, ale nemohl jsem se nijak bránit.
Chtěl jsem odtud pryč, ale nešlo to udělat ani vyslovit.
Jako by mi něco přerušilo kontakt mezi mým mozkem a tělem.
Co to bylo za stav hrozné nicoty? Byl jsem snad na prahu mezi píp a pííííííí ?
Nebo jsem čekal na břehu bájné řeky Styx na převozníka Charóna ,který převáží lidské duše na druhý břeh ?
Pro sedmnáctiletého kluka to bylo něco šíleného . Jako neskutečně zlý sen.
Na lůžko vedle přivezli dalšího pacienta. Strašně trpěl a přestal pípat i jeho monitor.
Na pokoji jsem zůstal sám.

Bylo ráno.Venku se rozednívalo. Tak kolem sedmé hodiny .Možná to byl také sedmý den na jipce .
Odlepil jsem náplast , která přidržovala na ruce jehlu s hadičkou kapačky.Vytáhnul jsem ji ze žíly.Odlepil jsem ze sebe přísavky s kabílky monitoru a vstal z postele.Po ruce mi stékala krev dlouhým červeným pramínkem.Udělal jsem pár kroků ke skleněné stěně, k sestřičce v modrobílém , ale ztěžklé nohy se mi podlomily.Přiběhla ke mě,podržela kolem ramen a řekla:
" Vy jste se nám vrátil!!. "
A já nechápal odkud jsem se měl vrátit,když jsem byl stále na stejném pokoji.
Vysoukal jsem ze sebe jenom :" Sestřičko,já chci odtud pryč."
Hned mě dali na jiný pokoj.Všechno se najednou změnilo. Při vizitě slovenský pan primář
u mojí postele řekl mladým medikům,kteří ho doprovázeli :"Pán František utiekol hrobárovi z lopaty".

Jeho slova mě provází celým životem. Vážím si života i když je složitý.Mějte i vy rádi svůj život.
Víte kolik roků tady ještě budete a kolik roků potom nebudete?

Stopa nejenom v písku

23. srpna 2017 v 14:59 | František |  Z mého života
Vstal jsem toho letního rána trochu dříve.Vlastně mě vzbudil kohout. Ze dvorku vedle našeho letního bytu vytrvale a hlasitě vítal nový den.Venku bylo ještě šero, ale chystal se další horký den .
Vzal jsem kameru a šel na mořské pobřeží. Egejské moře je v této části Řecka čisté a průzračné.Čekal jsem na východ slunce nad mořskou hladinu.
Obrázek,který se opakuje po tisíciletí, ale pro středoevropana je to nevšední podívaná.Sluneční paprsky se pomalu rozlévaly od východu po mořské hladině.Ta se barvila nejprve do purpurova aby posléze přešla do zlaté a sluneční kotouč se lehce vyhoupl z moře. Přílivové vlny se ve stejném rytmu převalovaly, aby ukously kousek pláže z jemného,bílého písku.Šel jsem bosý po mokrém písku na okraji moře a zanechával za sebou otisky svých chodidel.Ale ty záhy zmizely smazané mořskou vlnou. Idylický stav v době dovolené a prázdnin.
Jak dlouho nám tato idyla ale vydrží?


Kolik zanecháváme na zemi otisků naší činnosti ?
Výroba ,konzumace , vyhazování ,výroba, konzumace,vyhazování atd. atd. .............
Neustále si tím ukusujeme společný prostor na Zemi .Neumíme šetřit .A příroda již nemá schopnost to vrátit zpět do původního stavu jako dříve.A tak již dnes podle vědeckých propočtů žijeme na dluh .To co se obnoví , vypěstuje,vyrobí za jeden rok spotřebujeme za 8 měsíců ! S přibývajícím počtem lidí na Zemi se tento termín stále zkracuje. Vědci bijí na poplach, ale my jsme relativně v klidu. (???)
Jak dlouho nám ta bezstarostnost vydrží? Řeknete si ,vždyť se dnes může téměř všechno recyklovat.
To je sice pravda. ALE ! Notebook na kterém píšu se jednou rozemele na prach a z něj se vytřídí plasty , kovy, zlato,stříbro pro další zpracování.
Zatím co tu píšu , vytvářím na zemi uhlíkovou stopu *.Každá naše činnost ji zanechává.A stopu příroda stále s většími obtížemi vymazává.


Co s tím udělat v konzumní společnosti?
Změnit zásadně a hned naše myšlení a chápání .
Nelze donekonečna pouze brát.
Měli bychom si denně uvědomovat svojí zodpovědnost k přírodě.
A přemýšlet.
Co tu po nás zůstane pro budoucí generace?

Nechystáme se náhodou, zanechat jim tady vybydlený byt, bez příslušenství , bez tekoucí vody, bez sluníčka za oknem , bez zahrady ?

* Uhlíková stopaje suma vypuštěných skleníkových plynů. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vyprodukovány při výrobě daného výrobku. Podrobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí.
Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkového ekologického otisku. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO2.( Zdroj Wikipedie)

Poučíme se od přírody?

15. července 2017 v 7:07 | František |  téma týdne
Jel jsem zkratkou přes les do sousední vesnice.Na konci lesa jsem uviděl uprostřed silnice 5 malých černých chlupatých zvířátek.Každé by se vešlo do dlaně.Zastavil jsem jsem tak 20 m od nich a pozoroval jak vesele dovádí.Po chvilce vyběhla z trávy jejich černě zabarvená máma.Postavila se na zadní tlapky ,jako to dělají surikaty a chvilku pozorovala moje auto.A najednou začala bleskově uklízet mladé ze silnice do příkopu. Nestihl jsem ani zapnout foťák. Myslel jsem,že to byla lasice podle podlouhlého těla,ale neměla pro lasičky typickou světlou náprsenku.
Byl to norek americký. Teď už vím ,že je to obávaný predátor,který se u nás nekontrolovatelně rozšířil útěkem nebo vypuštěním z chovů kožešinových zvířat .
Likviduje nám celé původní populace užovek, žab,raků a vodních ptáků.
V současné době se odhaduje , že tu je až 100 tisíc těchto nežádoucích imigrantů, kteří působí na naší přírodě značné škody . Jejich odstranění bude náročné , ne-li nemožné vzhledem k počtu mláďat,která se ročně množí geometrickou řadou. Je to na první pohled roztomilé zvířátko, není tady ale vůbec žádoucí.
Nepřipomíná vám to něco?
Jen abychom nedopadli podobně........

Cestovatel Holub

1. dubna 2017 v 21:32 | František |  Zápisky z cest
Napsal jsem to úmyslně s velkým H protože to byl opravdu " pan Holub ", nebojácný a odhodlaný splnit svou cestovatelskou misi s vypětím posledních sil . Odpoledne přistál u nás na dvorečku .Tak 10 metrů od nás a zbytek došel pěšky.Zastavil se dva metry od nás a kroutil svou hlavičkou ze strany na stranu.Hele on si nás prohlíží.Co chce? Vypadá ,že je ochočený Až po chvíli jsme si všimli, že to není obyčejný holub od sousedů.Na nožičce měl žlutý plastový kroužek.Takže poštovní holub ?Natáhl jsem ruku a on přicupital až ke mě a prohlížel si mojí dlaň.
Aha ,asi má hlad.Našli jsme sáček s krmením pro sýkorky a nasypali to do misky.Holub vděčně zobal krmení a zapíjel to vodou.Co to je na kroužku na nožičce? Nechal se klidně chytit do ruky .Měl tam napsáno Baumann a telefonní číslo.Zavolali jsme do Německa panovi Baumannovi.Ten byl rád , že se pošťák našel .Holuba se nebojte, je ochočený ,dejte mu zrní a vodu.Byli jsme na závodech, měl uletět 700 kilometrů a ještě se mi nevrátil.Dejte ho na noc do domu, ráno po východu slunce mu dejte napít a pusťte ho z vyvýšeného místa.Je to sto kilometrů, za dvě hodiny bude doma, poděkoval pan Baumann.Ráno jsem vzal opeřence na střechu.Vykračoval po hřebeni střechy, ale letět se mu nechtělo.Asi si dával dohromady svojí holubí navigaci.
Tak leť NACH HAUSE ,NACH HAUSE holub, řekl jsem mu.Asi mi porozuměl.Protřepal si křídla a vznesl se, zakroužil nad domem a nabral západní směr do svého německého holubníku.


Výsledek obrázku pro poštovni holub

Omega alfa kalimera !

16. února 2017 v 21:33 | František |  Zápisky z cest
Zaparkovat auto do krytých garáží ,vyložit kufr a hledat terminál dvě.Byla studená,deštivá, podzimní noc.
Ale i v jednu hodinu na zavolání přijel mikrobus a odvezl mě k odletové hale.Na terminálu jsem se na chvíli cítil ztracený.Než jsem se rozkoukal v tom zdánlivém chaosu.Televizní obrazovky, přepážky,bezpečnostní kontrola,čas odbavení, čas odletu.Všechno na sebe navazovalo ,pokračovalo zaběhnutým rituálem a končilo pohodlným usazením v letadle.
Startovalo se za tmy . Za okénkem byly vidět jenom pobíhající dešťové kapky.
Popojíždění po ranveji,hukot zahřívaných motorů.Prudký rozjezd mě vtlačil do sedadla. Zhoupnutí a nečekaně se odlepíte od země. Otočka nad Prahou a nabíráme kurs na jih.
Vítejte na palubě letu 1138 Praha- Heraklion.Poletíme ve výšce 11.400 metrů ,rychlostí 800 kilometrů za hodinu přes Vídeň,Balaton,Bělehrad, Thessaloniky,Athény do Heraklionu.Let potrvá dvě hodiny a čtyřicet minut.To bylo přivítání kapitána.Východ slunce nás zastihl nad Řeckem. Z ranních červánků se slunce vyhouplo do peřin z bílých mraků.Bylo připravené mi zpříjemnit příští týden na nejjižnějším ostrově Evropy.

V Řecku jsem již zažil letiště v Soluni (Tessaloniky).Nevelké letiště s velkým provozem, kde se na přistávací dráze střídala civilní letadla s vojenskými stihačkami .Před deseti lety nás tam delegát cestovky při odletu domů záhadně opustil před vchodem do odbavovací haly.Ta byla vybavená jedním televizorem,před kterým se mačkalo snad dvěstě lidí. Názvy destinací se na obrazovce objevovaly malými řeckými písmeny .O našem charterovém letu do Prahy ani zmínka.Letadlo mělo tři hodiny zpoždění a spíše jsme ho vytušili ,když se objevilo na přistávací dráze a byla na něm vlaječka v národních barvách.Tehdy jsme ještě měli štěstí ,že jsme domů odletěli .Turnus po nás tam zůstal snad dva dny v tranzitním prostoru. Cestovka Oasis zkrachovala a turisté tehdy letěli domů na státní náklady.

Letiště v Heraklionu bylo přehlednější mraveniště .Televizorů tam měli více a také více letištního personálu.Nikdo se ale o nově příchozí nezajímal .Vyhledání kufru na pásu a už mě dav tlačil ven z budovy.Tam pobíhali chlápkové s cedulemi ,názvy cestovek.
Žádná z nich nebyla ta moje.Slunce už docela pálilo .Co teď?Jsem tady vůbec správně? Nezbylo než obejít deset dřevěných budek,deseti různých cestovních agentur a kanceláří, které byly na ploše před letištní halou .
Celý fígl byl v tom,že naše česká cestovka koupila ubytování od velkého evropského partnera.Zbývalo už jen se dostat do správného autobusu.Byl trochu hororový,když řidič řadil přes ozubená kola převodovky a z přední nápravy se ozývalo kovové bouchání.To řidiči vůbec nevadilo, měl na uších sluchátka a celou hodinovou cestu se dobře bavil při telefonování.Trochu jsem ho obdivoval, jak s velkým autobusem s přehledem projížděl úzkými uličkami plnými aut.Až při vystupování jsem si všiml, jak je autobus ze všech stran odřený a obouchaný.




Tak mi začala dovolená na Krétě.



Apartmány v botanické zahradě




Mlha přede mnou, mlha za mnou

16. prosince 2016 v 7:07 | František |  Z mého života
Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .
Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.
V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.
Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.
Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít
na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.
Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!

Bude to super den?

9. prosince 2016 v 23:23 | František |  Záhady
Prosinec nám připraví několik překvapení.O těch vánočních všichni víme a těšíme se na ně.Ale souhra náhod nebo zajímavá konstelace dění udělá z jednoho dne ten mimořádný. Je to 14. prosinec 2016. Tento den se narodil Nostradamus (*14.12.1503) ,prorok a vizionář jehož proroctví se po letech plní .Ve stejný den se narodil Tycho Brahe (*14.12.1546) významný astronom,astrolog a alchymista na dvoře Rudolfa II. v Praze .Tento den také uvidíme na obloze "padat hvězdy" Geminidy , kdy se země dostane do oblasti tohoto meteorického roje.A bez zajímavosti nezůstane ani super úplněk ,slibovaný původně v listopadu .Ten prosincový bude ještě o 2 tisíce kilometrů blíže k zemi ,takže Měsíc uvidíme jako nikdy před tím,ani potom. Takový mimořádný den se asi nebude opakovat.Chtělo by to udělat také něco mimořádného.

Najdi si mě

25. září 2016 v 23:57 | František |  téma týdne
Světlo, co s ránem slunce nosí
a jižní vítr, vlažný fén
a pod tvým oknem píseň kosí,
jenom ty víš? Kdo vlastně jsem?


Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. září 2016 v 18:19 | Reagovat
Jsi krásný a ztepilý,
zastavíš se nad ránem na chvíly? :-D
Jižní vítr, vlažný fén,
bude mi s tebou jak vzácný šém! :-)
2 František František | Web | 26. září 2016 v 23:59 | Reagovat
[1]:
Až spadá listí z dubu,
snad chvíli s tebou budu.
Až spadá listí jasanu,
nad ránem s tebou zůstanu :-) ???
3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 27. září 2016 v 18:00 | Reagovat
[2]:
Podzim větve vysvléká do naha,
vítr a déšť mu s outfitem pomáhá,
já ve tvém teple a bezpečí spočinu,
celá se do tebe nad ránem zavinu. :-)









Sochařské sympozium Řehlovice 2016


Číselná mystifikace

17. června 2016 v 23:23 | František |  Z mého života
Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.
Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .
Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .
K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....
Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.
Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!
Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Spokojený, jako starý pes

29. května 2016 v 21:35 | František |  téma týdne
Trochu posmutnělá historka se šťastným koncem.Neděli jsem věnoval údržbě a úklidu auta.Nechal jsem otevřené zadní dveře mého kombíku a doléval olej do motoru. K autu přišel náš Riči.Pes,kterého máme už 12 roků.Začal kňučet,tak se koukám, co se děje.Přední tlapy měl v autě , nedařilo se mu ale dostat i zadní nohy nahoru do nákladního prostoru.Vzpoměl si,že jsme ho takhle vozili.Ale naposledy to bylo před dvěma lety.To byl ještě čilý. Co je Ričí? Ty chceš nahoru ? povídám mu . Otočil ke mě prosebně svojí velkou hlavu a dělal na mě psí oči . Tam Riči nevylezeš a nikam nejedeme. Pochopil, co mu říkám a nepokoušel se znovu vylézt.Po chvilce seskočil.Ale přišel ke mě a žďuchnul do mě čumákem.Je to jeho oblíbené gesto,když něco chce.Koukal do otevřených dveří auta a vrtěl ocasem .Prostě mě přemluvil.Udělal jsem schody do auta z přepravek na zeleninu.Riči je japonská doga Tosa-inu a váží 55 kilo.Po bedýnkach vylezl do auta a spokojeně se tam uvelebil.A tak jsme spolu jeli v dnešním parnu na výlet k potoku.Rád se tam před lety brouzdal ve vodě a vytahoval kameny.U potoka byla stráň ,ke které jsem nacouval a tak se mu dobře vystupovalo.Brodil se v potoce,aportoval hozený klacek a bylo vidět, že má radost.
Starý pes.Starý ,šťastný,spokojený pes.Máme ho rádi a on má rád nás.
A přinutil mne se zamyslet.
Jednou třeba budu jako ten starý pes.Nikam nevylezu ,nikam se nedostanu.Bezradně se budu rozhlížet kolem sebe.
Příjde pomoc a podaná ruka?
Udělali jste za poslední měsíc nějaký skutek , dobrou věc, která by potěšila někoho,kdo to zrovna potřeboval ?




Seď , je to Kazach !

13. května 2016 v 19:42 | František |  Zápisky z cest
Dvě hodiny letu z Prahy Ruzyně do Moskvy.Přistáváme na letišti Šeremetěvo.Po zdlouhavém pasovém a celním odbavení
a ztrátě mého kufru chápu ,proč je toto letiště zařazeno mezi deseti nejhoršími na světě.
V hale na mě čeká můj průvodce Sergej Ivanovič.Moje cesta pokračuje do dvěstě kilometrů vzdáleného oblastního města Vladimir. Musíme se dostat na vlakové nádraží Kazanskyj vagzal. Hlučným,dlouhým eskalátorem sjíždíme do podzemí moskevského metra.Připomíná mi to mraveniště.Všichni někam spěchají. Z tunelů se tlačí podivný zatuchlý vzduch a za ním přijíždí vlaková souprava. Vagóny poznávám, jsou stejné jako jezdí v Praze. V Moskvě ale působí omšele.Ostorožno dvjer zakryvajetsja, ozve se z reproduktoru a souprava se rozjíždí.Se Sergejem zabíráme místo na červené koženkové lavici vedle dveří.
Na dalších stanicích se vagón metra rychle plní cestujícími.Nastoupí také opálený, vráščitý, hubený stařík .
Zaujme mě tím, že má v červnu na hlavě kožešinovou čepici.A jeho kabát je sešitý z malých kožených kousků .
V ruce drží omšelý , snad vojenský plátěný batoh.Zůstává stát u tyče u dveří, kousek ode mne.
Vstal jsem, abych staříka pustil sednout. Sergej Ivanovič mě rázně stáhnul zpět na sedadlo....
Seďaj!.........řekne mi do ucha abych to slyšel přes hluk rozjíždějícího vagonu.Nechápavě se otáčím.
Seďaj ,eto Kazach ! Něsmatri na něvo! opakuje.
A tak jsem pochopil, že Kazaši jsou sice odolní,dlouhověcí , ale v metru musí stát protože je Rusové nemají rádi.
I když jsem se na kazašského staříka nedíval ,cítil jsem celou cestu pohled jeho očí.
Styděl jsem se.Styděl jsem se za Sergeje Ivanoviče.

Zlatá hokejka z Nagana

12. května 2016 v 7:07 | František |  Z mého života
Hokej tento týden ovládl naše domovy, hospůdky a bary.Mistrovství světa 2016 v Moskvě už od samého počátku nadchlo všechny sportovní fandy.Český národ najednou drží pospolu a politika a migrační vlna jde stranou.
A já si vždy vzpomenu na jednu velkou hokejovou událost. Zimní olympijské hry v Naganu v únoru 1998.
Skákali jsme tehdy radostí a vzniklo to známé,kdo neskáče není Čech.
Náš hokejový tým získal trofej nejvyšší ,zlatou medaili.Na druhém místě tehdy byli Rusové a třetí Finsko.
Naši zlatí kluci se vrátili jako hrdinové a jejich jména nám nadlouho zůstala v paměti.
Vítalo je tehdy zaplněné Staroměstské náměstí i president Václav Havel.Sledovali jsme přímý přenos v televizi.
Nedlouho potom se mi přihodilo něco nezapomenutelného , co ve mě přetrvává i po tolika letech.
V květnu 1998 jsem dostal objednávku na montáž soupravy pro příjem satelitní televize.
Bylo to do Litvínova s tím, že adresu a jméno zákazníka se dozvím na místě.U zimního stadionu na mě čekal člověk .Ten mě poslal ještě pár kilometrů za Litvínov do Janova. Bungalov s bazénem.V zahradě stála snad dvoumetrová dřevěná socha hokejisty s hokejkou. Pod tím vyřezaný nápis H L Í N A.
Sále jsem nic netušil.Až když se objevil ve dveřích majitel domu.
To už jsem viděl, že dřevěná socha hokejisty je v životní velikosti.Přišel mi naproti Ivan Hlinka.
Jeho první slova byla : "V Americe na hotelu mi hrálo dvěstě televizních programů.Tady hrajou čtyři a všechny na hovno. Tak s tím něco udělej." Namontoval jsem satelitní anténu a zprovoznil české a zahraniční satelitní kanály.
Pan Hlinka byl spokojený.Asi hodně spokojený. Přinesl hokejku na které byla obtočená stužka se zlatou medailí.
"To mám trofej z Olympiády " řekl mi.
Já jsem jen špitnul " To je ta zlatá, vítězná z Nagana? Můžu?" Podal mi hokejku do ruky. "Klidně si ji prohlédni,je to ona".
Stále jsem tomu nevěřil.Držím v ruce zlatou hokejku z Nagana, kterou Petr Svoboda střelil vítězný a rozhodující gól.
Na hokejce červeno-modro-bílý proužek našich národních barev.
A po celé délce podpisy našich hokejových reprezentantů :
Hašek,Čaloun,Kučera , Dopita ,Jágr, Ručínský, , Hejduk, Reichel,Růžička,
Šlégr, Svoboda, Moravec, Špaček, Beránek, Procházka, Hnilička, Lang.
Našich zlatých kluků z olympiády !
Fantastický neopakovatelný zážitek. Krásné setkání s Ivanem HLINKOU .Vzpomínky na něj zůstanou stále živé.





Změna k lepšímu

19. dubna 2016 v 7:07 | František |  Z mého života
V tisku proběhla zpráva o ukončení televizního vysílání v současném digitálním formátu a přechodu na nový formát MPEG 4 DVB-T2 s kodekem H.265/HEVC.Články měly nadpisy " Čeká nás další výměna televizorů" .
Deníkům a internetovým serverům se úspěšně podařilo rozšířit poplašnou zprávu.Ta samozřejmě dopálila spoustu lidí.Soudím podle ohlasů a sprostých a urážlivých příspěvků pod články.Hlupáci si většinou přečetli pouze nadpis .
Podstatné je ,že ke změně dojde za 4 - 5 roků. První otázka :Kdo z vás zodpovědně ví , co bude dělat za pět let? Elektronický průmysl se vyvíjí opravdu mílovými kroky.Televizní vysílání u nás sledují již minimálně čtyři generace diváků. Ale již neplatí, že černobílou televizi zakoupenou v roce 1960 jsme používali ještě v roce 1975 ,tedy patnáct let .
Nové vysílací a přenosové technologie , které příjdou, jsou již vynalezeny.Zkracují se termíny jejich uvádění na trh.
Proč se tedy máme připravit na změny? Vysílací pásmo nebo chcete-li televizní vlny nemají nekonečnou velikost.
Jsou ohraničeny od někud někam a tečka .Prostě nejsou nafukovací.
Ovšem kromě televize přišly i nové technologie,které hýbou světem.Mobilní telefony a s nimi fenomén mobilní internet.
A teď si položme druhou " Nerudovskou otázku ": Kam s ním , s mobilním internetem ? Každý přece chce být na fejsbúku a dávat o sobě vědět :-)). Někde se musí ušetřit ve frekvenčním spektru místo, aby se dostalo na všechny.
Na televizní diváky i na internetové brouzdaly. Kousek televizního pásma se tedy přidělí vysokorychlostnímu mobilnímu internetu LTE. Aby televize nebyla ochuzena , bude vysílána s větší komprimací ( stlečením,stěsnáním) než dosud,
ale také s větší kvalitou obrazu HD ( až 5krát větší rozlišení než SD standartní rozlišení) . A to je ten nový HD formát.
A teď k výměně televizorů. Za pět let bude model, který dnes používáte již pomalu historickým kouskem.Pak si zvolíte nákup nové TV placky. Ta už bude standartně vybavená satelitním dílem a internetovou přípojkou.Ten kdo má satelitní příjem některého z operátorů může být bez obav, systém HD tam již několik let frčí v pohodě. To samé u kabelovky , když máte její přijímač (terminál neboli kabelový receiver). Televizor je v takovém případě jenom koncové, zobrazovací zařízení. Jiné to ale bude v pozemním příjmu na klasickou televizní anténu.Když zůstaneme u původního televizoru, který nám bude líto vyhodit, dokoupíme za pár stovek krabičku STB set-top-box umožňující příjem nového TV formátu.
Ale nabízí se také další elegantní řešení, které za ty čtyři následující roky určitě udělá velký skok.
A to je internetová televize IP TV (Internet Protokol TV.) Prostě všechno kvalitně a přehledně vyřešíme internetem.
A získáme tím spoustu dalších doprovodných funkcí,které nebudou na běžnou anténu dostupné.Již dnes máme možnost sledovat televizní pořady v době ,kdy my máme čas .Nemusíme být otroky televize, že zrovna běží nějaký seriál ,ale podíváme se na něj v klidu z archivu.Nebo si přehrajeme jenom pasáže, které nás zajímají.Doba videokazet a DVD je dávno pryč.Nebude už nutné si něco nahrávat, aby nám to neuteklo.Prostě si to najdeme v archivu.
Takže -Změna je život ! Není třeba na ní nadávat. Je to realita a změna k lepšímu .
Já a moje děti se na ní těšíme.

Nesvítí,svítí

25. března 2016 v 0:21 | František |  téma týdne
Jsem chlápek technicky založený.Nebudu tady rozebírat světlé a temné chvilky života.Přejdeme rovnou k praktickým každodenním zkušenostem, jak ze tmy udělat světlo a naopak.
Zavolal mě k sobě domů soused.Prý má pro mě jeden velký matematický oříšek.Soused je učitelem matematiky na střední škole. Říkám mu :"Jestli po mě budeš chtít řešit rovnice, tak se mnou nepočítej."
" To ne, ale podívej se, mám tady jeden problém a už celé odpoledne tím nemůžu hnout . Koupil jsem nový lustr se třemi žárovkami a nějak se nedaří ho zapojit!".Na stropě obýváku bylo pověšené svítidlo , ze stropu čouhaly čtyři dráty.
Pokračoval:"Myslel jsem ,že to bude jednoduché , tak jsem to pospojoval.Měla by svítit jedna žárovka,dvě žárovky a nebo všechny tři.Tady mám dvojitý vypínač".
Potom vytáhl poznámkový blok a unaveně mi začal vysvětlovat:"Nejdříve jsem zapojil černý vodič na černý, hnědý na hnědý a druhý černý na modrý no a ten zelený je uzemnění . Ale svítila jenom jedna žárovka.Tak jsem to přehodil v opačném sledu.A zase jenom jedna. Podívej tady jsem si spočítal všechny kombinace podle permutační rovnice V = n faktoriál lomeno en mínus k. A všechny možnosti jsem už vyzkoušel. Tady to mám napsané a zakreslené. Ale něco dělám blbě.Svítí pořád jenom jedna žárovka". Koukal jsem jak jelen na jeho matematické vyjádření pro připojení lustru v obýváku.Na průmce jsme probírali v matice kombinatoriku , ale každého zajímalo jenom kolik je možností při vyplňování sportky. Nikdy jsem neuvažoval o tom, kolik kombinací se naskýtá u takové zdánlivě jednoduché práce - pověsit a připojit lustr. Navrhnul jsem,že se ještě podíváme do vypínače, jestli nejsou přehozené dráty. Zkusil jsem je propojit opačně.Nahodili jsme jistič.Chvilka napětí. A svítí! Ale jenom jedna žárovka ze tří možných.
"Nemáš tady nějakou stolní lampičku?" Přinesl mi svitidlo z ložnice.Vyzkoušeli jsme v něm všechny žárovky.
Dvě z nich byly vadné. Říká se ,že za blbost se platí.Soused měl štěstí. Ode mne to měl zadarmo.

Další články


Kam dál