Říjen 2010

Krásné procitání

15. října 2010 v 22:15 | František |  VIP
František má nevšední zálibu.Je to těžká, ale nádherná činnost.Těžká doslova ,jak práce ,tak výsledný produkt. Pro nás laiky někdy nepochopitelná. Jak je to možné něco takového stvořit?Jeho velkým koníčkem je sochařina.
Když si prohlížíte jeho díla , usmívá se na dotazy ,jak to dokázal."V každém kameni je ukrytá ženská , jenom jí musíš umět dostat ven", je jeho odpověď.Při sochařském sympóziu v Zubrnicích mu ale někdo neviditelný vedl ruku.
František se na letní setkání sochařů dobře připravil.Nakreslil množství skic ,náčrtků a anatomických studií .Udělal si několik malých modelů z hlíny.Nechal si vyrobit od kováře malé a velké majzlíky, špičák,dvojzubec,čtyřzubec , paličku pemrlici. K tomu nakoupil různé brousky a brusné kameny.Základem budoucího díla je pískovcový kvádr.
Tomu František vdechne podobu, tvary a křivky ,které před tím měl na papíře a v malých hliněných modelech.Dopředu ale neví ,jak velký bude kámen ,dovezený z dalekého kamenolomu. Jestli v něm budou všechny proporce , které chce dát kamenné krásce.


V letním horku dostává pískovcový kvádr postupně tvar.Kolem se nevznáší mlžný opar , ale jemný prach a písek ,který za chvíli máte všude.

Po týdnu pracného sekání,broušení a tvarování se začne objevovat, co bylo v kameni skryto před našimi zraky.František už to ví. My to zatím jenom tušíme.

Mnoho návštěvníků se zájmem sledovalo , jak se rodí socha.Někteří si chtěli vyzkoušet jak se drží majzlík a kladivo.Těm dovolil upravit některé části .




Přišel se podívat také malý pomocníček a moc se mu to líbilo.




Zlehka opracovával detaily ,jako by to ani nebyl kámen.
Při téhle návštěvě jsem si všimnul vlasů kamenné krásky.Jak jsou pěkně spletené do copánků.Kde jsem to jenom viděl?Františku ta hlava je jako z obrazů Alfonse Muchy.
Poodstoupil od svého díla , pohlédl na hlavu a pak mi řekl: "To se ti jenom zdá, to je podoba čistě náhodná."
Vím ,že František od Alfonse Muchy neopisoval ,ale doma jsem se na některá Muchova díla podíval.
Celé sochařské sympózium se blížilo do finále a připravovala se sobotní slavnostní vernisáž ,kde se představí sochařská díla veřejnosti.
Ráno jsem si pustil rádio: Dnes je sobota 24.července 2010.Celý umělecký svět si připomíná 150.výročí narození malíře Alfonse Muchy.



Vernisáž otevřel pan starosta Zubrnic .Byla k vidění díla deseti sochařů z uměleckého
sdružení SPOLU .Sešlo se tu mnoho milovníků umění.Přijeli návštěvníci ze zahraničí.
Všichni obdivovali Františkovo dílo.Krásku ,která procitá z kamene. PROCITÁNÍ.

Ale jenom já vím ,kdo stál celou dobu za Františkem a neviditelně mu vedl jeho ruku .

Sranda jako na hřbitově

14. října 2010 v 22:17 | Fery
Vraceli jsme se  v mrazivé noci z  venkovské taneční zábavy.Domů jsme jezdili vlakem .              Na nádraží  to bylo asi 2 kilometry.Sníh křupal pod nohama a cestu nám osvětloval měsíc.
V polovině cesty byl malý hřbitov.Tady si potřeboval kapelník Karel odskočit.Tak odbočil z cesty. Po chvíli se vrátil a roztřeseným hlasem nám povídá: "Tam byl nějakej divnej chlap. Dělal na mě hůů hůů. A říkal  - Já jsem duch hostinskýho Palivce ,kdo jseš ty?  Já jsem řekl -Já sem duch Cát!"

Venca ten měl zase jiný problém.Přišli za ním příbuzní a ptali se ho proč nebyl na hřbitově na pohřbu tchýně.A víte co jim řekl? No a co , ona na můj taky nepůjde.

Třetí historka je z Moravy.Starý vinař opustil navždy svůj milovaný vinohrad.Když četli jeho závěť ,bylo tam mimo jiné,že chce aby mu na hrob nalili nejlepší ročník jeho vína ze sklípku. Kamarádi,kteří se o tom dozvěděli si řekli: Tož jo ,ale nejdříve ho prolejeme ledvinama.

A tak přidávám zásadu Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného č22.
Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.

P.S. Včera ,když jsem psal tohle veselé morbidní téma něco hrozně bouchlo v kuchyni.Když jsem se odvážil tam jít , zjistil jsem ,že spadla garnýž se záclonou.Normálně tam visela tři roky a najednou buch dolů.Že by se ozval někdo  o kom jsem tu psal?