Filmové souvislosti

Četnické humoresky -podruhé

12. března 2011 v 0:22 | František

Ve starých zažloutlých deskách jsem našel letité zápisy mého dědečka.Když jsem si je pročítal , dýchla na mě nostalgie začátku minulého století .A také několik zajímavých náhod ,které snad ani nejsou možné!
Dědeček František se narodil 4.října 1898 .Ve stejný den slaví svátek Františkové a tak dostal od maminky Kateřiny své jméno.Dědeček František byl otcem mého tatínka.Byl to František 1. ,já už jsem František 3. v pořadí.
Dědeček Josef se narodil také 4.října 1898.Jeho rodiče uvažovali o jméně František ,ale nechtěli aby slavil narozeniny i svátek ve stejný den.Čechy patřily pod Rakousko-Uhersko a hlavou státu byl mocnář Franz Josef.Tak zvolili jméno Josef. A to byl otec mojí maminky.V roce 1916 oba dědečkové měli dosáhnout 18 let a tak byli již v dubnu povoláni do armády a oba šli do 1.světové války.Děda František byl u českobudějovického 91.pěšího pluku zvaného marškumpačka a proslaveného románem Jaroslava Haška ,Příhody dobrého vojáka Švejka .
Ze zažloutlých stránek čtu: na bojišti jsem přišel o prstenník na levé ruce, 5.10.1918 jsem byl zajat na srbském bojišti v Macedonii.Ze zajetí se František navrátil 21.3.1919.
Dědeček Josef byl zasažen šrapnelem a těžce zraněn na levé noze.Válka pro něj skončila v roce 1917 ve vojenském lazaretu .Říkával nám: chybělo 10 centimetrů a přišel bych o sak s vercajkem.
František po vzniku Československé republiky nastoupilv roce 1919 k čsl.četnictvu co výpomocný četník s ročním platem 900 Kč.
V roce 1929 byl odkomandován ze stanice Dobřenice na pátrací stanici Praha.V roce 1931 byl povýšen na štábního strážmistra a v roce 1934, 27.října na praporčíka s ročním služným 12.108 Kč.

V roce 1937 byl povýšen na vrchního strážmistra a velitele kontrolní silniční stanice v Holicích za 13.200 Kč ročně.
foto:archiv České televize

Procházel jsem si pečlivě psané poznámky.A narazil jsem na jeden případ,který dědeček vyšetřoval, cituji ze spisu :" Teprve 7. března 1939 byli J. Kašpar (nar. 24. 2. 1909 v Ostřetíně), třikrát soudně trestaný A. Plocek (nar. 2. 3.1888 v Horním Jelení), t. č. bez zaměstnání, a V. Richter (nar. 22. 6. 1907 v H. Rokytnici) obviněni četnickou stanicí v Holicích u Okresního soudu za útok na ústavní činitele, urážku prezidenta republiky a rušení obecného míru. Vyšetřovatelé případu vrchní strážmistr František ..... a praporčík Arazim zjistili, že Jan Kašpar dostal originál poštou z Prahy z ústředí NOF. A. Plocek vše popřel, choval se drze a neslušně, V. Richter sehrál jen roli prostředníka." Jednalo se o šíření protistátních letáků vydávaných Národní Obcí Fašistickou.

Pokud sledujete nebo jste viděli velice pěkný televizní seriál Četnické humoresky ,určitě si pamatujete na praporčíka ARAZIMA , v podání Tomáše Töpfera. Z vyšetřovacího spisu, který jsem citoval je patrné ,že existoval skutečný praporčík ARAZIM a byl podřízeným mého dědečka ,setkávali se spolu na stejné policejní stanici v Holicích.
foto:archiv České televize
A teď další z neuvěřitelných náhod : filmového praporčíka Arazima z Četnických humoresek -Tomáše Töpfera jsem poznal za jeho působení v Ústí n.L. Bydleli jsme v paneláku na stejném sídlišti , chodil jsem na jeho vystoupení do Činoherního studia .Dědeček znal skutečného Arazima ,já jsem měl možnost setkat se s filmovým.Při každém dílu Četnických humoresek se přenesu do 30. let , která jsou ukázána do detailů.Představím si dědu Františka. Došlo k symbolickému provázání minulosti se současností?

Hoří má panenko, podruhé

23. září 2009 v 23:40 | František


V sedmdesátých letech jsem hrál na trumpetu. Měli jsme malou dechovku. Jezdili jsme po tanečních zábavách , tancovačkách a plesech v okolí.Bylo to jen za pár kaček , pivo a večeři.
Ale byl jsem mladý kluk , byla dobrá parta a muzika mě bavila.V únoru 1973 si naší dechovku Olympia pozvali dobrovolní hasiči z malé vesničky Luční Chvojno, hrát na požárnickém plese. Hospoda se sálem byla na návsi kousek od křižovatky.Přijeli jsme po devatenácté hodině.
V přízemí byl výčep .V malém sále v poschodí bylo asi dvacet čistě,bíle prostřených stolů.
Sál vyzdobený stuhami z krepového papíru zavěšenými z lustru do rohů.
U vchodu byla na stole rozložena tombola.Pořadatelé nakoupil do tomboly sošky, popelníky, vázy. Některé věci přinesli členové požárnického sdružení do plesové loterie z domova .Tak tu byly také pochoutky z domácí zabijačky a jedna velká hlavní výhra.Venku pěkně mrzlo ,ale v sále velká roztopená kamna navozovala dobrou pohodu.
Postavili jsme si na jevišti pultíky na noty , naladili nástroje.

Nikdo ale neměl tušení ,že se toho únorového večera započne příběh , který byl již před šesti lety napsaný a dokonce zfilmovaný světově uznávaným filmovým režisérem
Nemohli to tušit ,protože film byl uložen již několik let v trezoru a nesměl se promítat.

Do sálu začali pouštět lidi.U vchodu pořadatelé vybírali do talíře vstupné. Nečekali jsme že bude tak plno.Venku bylo dost sněhu , ale i tak přišli lidé z Arnultovic ,Lipové i z Velkého Chvojna.Požárníci přišli v parádních modrých uniformách.Veselá venkovská zábava mohla začít ... Chvojńáci se uměli dobře rozšoupnout.A hasiči měli důvod.Vyhráli krajskou soutěž požárnických družstev .V hasičské zbrojnici za to měli kompletní nové požárnické vybavení.A dechovka jim vyhrávala , známé polky a valčíky . Obsluha roznášela desítku pivo a víno Pražský výběr.
Děvčata s lepenkovou krabicí obcházela stoly a prodávala losy.Po rozlepení šatnového lístku s číslem jste si mohli v tombole prohlédnout jestli máte nějakou výhru.Moje partnerka slavila narozeniny a přála si vyhrát hlavní cenu domácí poschoďový dort.A tak jsme tomu nevěřili, když dort opravdu v tombole vyhrála.Kolem jedenácté byla zábava v plném proudu.Požárníci byli rozehřáti alkoholem , ubrusy již nebyly bílé, ale bylo znát kde pijí pivo a kde červené víno.To vše se halilo do modrého cigaretového dýmu.O půlnoci jsme měli přestávku na večeři dole v hospodě.Na sále si zatím návštěvníci rozebírali tombolu.Požárníci odměnili obrazem svého zasloužilého člena.Kapela pomohla mojí partnerce sníst poschoďový narozeninový dort a zábava mohla pokračovat.To už byla jedna hodina po půlnoci a ples měl být do čtyř do rána.První písnička nové taneční série byla polka Fůra slámy.Nikomu se po půlnoční přestávce na parket moc nechtělo.A tak byli všichni pobaveni podnapilým požárníkem, který se potácel středem sálu a vesele rozhazoval rukama.Také něco vykřikoval.Snažil se překřičet naší kapelu.Co volal jsme poznali až když přišel pod jeviště.Postupně přestávaly hrát jednotlivé nástroje , takže nakonec hrál jen buben a heligon ,dva muzikanti co seděli nejvíce vzadu a neslyšeli co na nás ten strejda povykoval."Nehrajte , nehrajte ,hoří stodola!! "
Podívali jsme se zadními okny z jeviště.A opravdu na návsi to rudě zářilo z nedalekého stavení.
V sále nastal zmatek.První se drali ven nejistým krokem požárníci v modrých uniformách následováni svými manželkami.Na návsi se rozječela siréna.Běželi jsme ke stodole, která byla z části v plamenech.Stál tam traktor.Náš kapelník Karel měl na klíčích bošák-univerzální klíček k traktorům .Naskočil do traktoru a zkoušel startovat.Ve stodole už bylo pěkně horko ale u traktoru ještě nehořelo. My jsme trnuli jak to dopadne.Napotřetí traktor nastartoval a Karel vyjel ven. Zatím požárníci vytlačili ze zbrojnice stříkačku ,kterou se jim v mrazu nastartovat nepodařilo. Potom zkoušeli dát dohromady nové hadice, které ještě nikdy nepoužili.Volali na sebe : "dejte sem áčka, néé to jsou béčka , kde jsou céčka", a zmateně pobíhali aby sestavili jednotlivé hadice od stříkačky k proudnicím. Ve stodole zatím vesele plápolaly balíky slámy . Střecha z eternitu práskala jak střelba z kulometu.To už hořely krovy a prkna na střeše.Z proudnic dobrovolných hasičů začala po půl hodině stříkat voda do běsnícího živlu.Po druhé hodině ráno přijeli profesionální hasiči z Ústí.První co udělali , vypnuli v celé obci proud a vyhnali čumily od požářiště .Další práci již měli lehkou , protože největší plameny šlehaly tak půl hodiny před jejich příjezdem, tak jen dohašovali a ve 3 ráno už to měli pod kontrolou.My jsme se mezitím vrátili do sálu a balili hudební nástroje.Pořadatelé zjistili, že jim někdo ve tmě ukradl talíř s tržbou za vstupné i krabici s penězi za tombolu.Bylo po plese.Všichni se pobavili i zahřáli.Ale že to bude až takhle, to nikdo předem netušil.

Scénář ke všemu co se toho únorového večera stalo ale byl již dávno napsaný.Jak celý požárnický ples bude pokračovat ,jak bude gradovat a jak to nakonec všechno dopadne.
Celý příběh byl napsán již v roce 1967,tedy 6 roků před tím, než se opravdu stal.Příběh dobrovolných hasičů z Vrchlabí , který s neherci natočil v roce 1967 režisér Miloš Forman . Film Hoří má panenko se v Československu nesměl 20 let promítat.Prý z důvodů zesměšňování pracujícího lidu.
Nesměl se promítat ,ale v Lučním Chvojně se opravdu hrál naživo a s neherci. Když jsem film poprvé v devadesátých letech viděl , byl jsem velmi překvapen.
Mnoho událostí toho večera se téměř dokonale shodovalo s dějem filmu.Vše do sebe zapadalo jako ozubená kolečka v hodinách.Měl scénarista při psaní vizi z budoucnosti?
Nebo se to co děláme může odvíjet podle předem stanovených pravidel ,scénářů a zákonů?


Více o filmu Hoří má panenko si můžete přečíst na :


 
 

Reklama