Téma týdne

VIP návštěvníci lázní

11. listopadu 2018 v 22:31 | František
Najít odkazy na slavné osobnosti , které navštívili městečko Mariánské lázně za 200 let jeho historie , tak na to jsme se zaměřili při procházkách s mým spolubydlícím Jarkem.
Johann Wolfgang Goethe ,německý básník bydlel v domě kde je nyní městské muzeum. V parku na náměstí je jeho socha. A z automatu na poezii u muzea si můžete poslechnout některé básně.
Skladatel, textař a zpěvák Petr Hapka má sochu na Kolonádě u Zpívající fontány .Fontána hraje spolu s dalšími skladbami Píseň pro fontánu, kterou pan Hapka složil a udělal také režii vodního show.Našli jsme hotel , který navštěvoval Miroslav Horníček.Uvidíte tam Horníčkovu bustu a pamětní desku. Letos uplynulo 100 let od jeho narození.A my se sešli s panem Kučerou, provozním z hotelu, který se s panem Horníčkem znal osobně. V parku se můžete vyfotit se sochou anglického krále Edwarda VII , ten tu byl celkem devětkrát . Proti němu stojí rakousko-uherský mocnář Franz Josef I. V turistickém průvodci objevíte mnoho dalších světově známých jmen : T.A.Edison, M. Twain, Frederik Chopin, A.Nobel, J. Strauss, R. Wagner, S. Freud,Turgeněv, F. Kafka, F. Nietsche, G. Mahler. Byl zde také ruský car Petr Veliký , N.Paganiny , T.G.Masaryk, Karel Čapek nebo Václav Havel.
Našli jsme sál Frederika Chopina a v průjezdu hned naproti byla Komnata Bernstein.Tak jsme tam s Jarkem zašli.A on mě po svých dobrých zkušenostech opět patřičně uvedl. To je František , on je muzikant a zvukař Václava Neckáře. Paní za pultem ale měla kamennou tvář , podobnou jako žluté kameny nalepené po stěnách . Neznáju , řekla nám
s východním přízvukem. No on dělal také s tím Michalem Tučným. Neznaju ,trvala na svém paní. A co ten Bernstein , to byl americký muzikant, skladatel a dirigent , on tady někde bydlel? Tvář paní za pultem se rozjasnila. To ne. Bernstein to znamená německy jantar.
Tady jste v jantarové komnatě.... Tak to nás dostala.S paní jsme si popovídali.Žije tu 25 roků . Pochází odněkud nedaleko od Moskvy ,ale tam to stejně neznáme.Tady prodává jantarové šperky. Když jsme se loučili , sáhla do prosklené skříňky
a vyndala dva maličké skleněné slony, polepené jantarem. To je pro vás ,malý dárek pro štěstí. My jsme potom oba přemýšleli, jestli nám tím nechtěla něco naznačit?
Výčet slavných osobností, které využily léčebnou moc Mariánek byl také na obraze, zavěšeném nad postelemi v našem hotelovém pokoji číslo 418 . Byly tam siluety ,které honí motýly na rozkvetlé louce a u nich napsaná jména.
Dvě postavy tam chyběly .Vystřihnul jsem je z papíru a dolepil k ostatním na obraze.
Dvě postavičky , které si lázeňský pobyt náramně užily .
František a Jarek :-)

Chirurgická ocel trochu jiná

10. listopadu 2018 v 7:07 | František
Balnea órum reputatio - moje lázeňské rozjímání jak se mi změnil život pokračuje.
Chirurgickou ocel z nadpisu jsme měli možnost poznat na vlastní kůži já i můj spolubydlící Jarek. Proto jsme také byli v lázních . Do té doby jsem nevěděl, že ocel má také jiné , estetičtější využití.

V lázeňském městečku se objevily plakáty , že zde bude narozeninový koncert Vaška Neckáře. Zmínil jsem se Jarovi , že jsem s Vaškem krátkou dobu dělal při jednom jeho zahraničním turné, ale už je to hodně roků. Jarek to hned velmi šikovně využil.

"Nešel bys se mnou do klenotnictví na hlavní třídě? Vybral jsem tam pro paní šperk z chirurgické oceli . Mám to tam rezervované , tak se podíváš , jestli je to pěkné " , obrátil se na mě Jarek . " No dobře, půjdu , ale víš, že na té hlavní třídě jsou nejluxusnější prodejny a mají tam všechno o dost dražší ,než jinde? "

Přišli jsme do luxusního klenotnictví a ochotná prodavačka přinesla kazetu se zamluveným šperkem , vybalila a předváděla nám ho. Jarek se obrátil na prodavačku a povídá jí : " Já jsem si vzal sebou tady Františka , to je zvukař Václava Neckáře , ten tady bude tento týden vystupovat . František mi řekl , že tady na hlavní třídě máte všechno předražené a že bych to jinde mohl koupit levněji."
Prodavačka znejistěla a rentgenovala mě očima. Usmál jsem se a pokýval hlavou.Chvilku přemýšlela a potom povídá: " Víte co , já vám na to udělám slevu 300 korun. Ale jenom, že jste to vy ." Jarek vítězoslavně odcházel s krásným dárkem z chirurgické oceli pro svojí paní . Já se trochu styděl za ten podvůdek . Ale on mi venku před obchodem povídá,
" Vidíš , takhle se na to musí . Zvu tě do cukrárny na kafe a dortík ."

foto (c) autor blogu

Jazzový večer

8. listopadu 2018 v 21:39 | František
Je tu další pokračování mého lázeňského rozjímání . V lázních jde především o to , zregenerovat své tělo. Ale nesmíte zapomínat ani na regeneraci duševní , kulturní relaxaci při prozkoumávání historických památek nebo na koncertech. Spojit dohromady příjemné s ještě příjemnějším se nám s Jarkem podařilo při návštěvě baru s jazzovou kapelou. Bar v pětihvězdičkovém hotelu byl špičkově vybaven .Obsluha nepoletovala mezi stolky, ale ladně se vznášela při roznášení drinků. K tomu tři jazzmanni ,zkušení pánové v letech , bravurně podávali známé hudební evergreeny . Dostali jsme nápojový lístek. Pro mne to byl spíše studijní materiál. Míchané nápoje měly popsánu také svojí historii ,případně účinky na lidský organizmus
Nejistě jsem prohlížel stránky v kožených deskách, až jsem se obrátil na Jarka. "Co si z toho dáme?"
Hned věděl , protože ho zaujala Caipirinha. Míchaný nápoj , který se v době španělské chřipky ,začátkem minulého století podával v Brazílii na lékařský předpis. Nasávali jsme brčkem lahodný alkoholický nápoj s limetkou , poslouchali jazz a těšili se z dobré atmosféry tohoto večera. V lázních všechny podniky končí ve 22 hodin. Vrchní decentně , tak jak se sluší na podnik nejvyšší cenové skupiny, přinesl účet ukrytý v kožených deskách se zlatým kováním.
Jarek nezklamal. " Pane vrchní , když už máme platit 380 korun , myslíte, že nám to naše zdravotní pojišťovna proplatí? Tady máte napsáno, že je to nápoj na lékařský předpis." Vrchní neztratil dekórum a pravil :" Samozřejmě pánové účtenka je pro vás , ale obávám se, že s ní u zdravotní pojišťovny neuspějete."

fotografie (c)autor blogu

Rudolf a další léčivé prameny

8. listopadu 2018 v 9:34 | František
Pomalu jsme s Járou zabydlovali náš hotelový pokoj . Prozkoumali jsme obsah a ceník v minibaru , kterému jsme další tři týdny oddolali. Jaro zjistil telefon na naší pokojskou a poděkoval jí za čisté povlečení a ručníky v koupelně.Několikrát při tom zdůraznil číslo našeho pokoje. To aby nás náhodou v dalších dnech nepřehlédla. Cennosti a doklady jsme uložili do příručního trezoru ." Jaké číslo tam dáme? ", ptal jsem se při programování elektronického zámku našeho sejfu. "Můžou to být čtyři šestky? " " No tak třeba jo, ale jak si to budu pamatovat ? " Tak to je úplně jednoduché , mám takovou pomůcku.Na co muži nejčastějí myslí ráno, v poledne ,večer a v noci ? Sex,sex,sex,sex. Dobré k zapamatování, ne? Podíval se na mě jakoby nechápavě a potom mi řekl: " Se mnou to Františku nebudeš mít jednoduché . Já tady myslím hlavně na j í d l o , j í d l o , j í d l o , j í d l o ...............
Jarek byl znalý místních poměrů.Takový ten švihák lázeňský. Byl zde již po několikáté a tak znal všechny lázeňské domy
a hotely ve městě.V několika se znal i s personálem . Pro mne to byla nesmírná výhoda a brzy jsem se docela zorientoval.Také mne zavedl ke všem dostupným léčivým pramenům na Kolonádě i v okolí lázeňského města . A že jich bylo. Postupně jsme se dostali i k těm nepřístupným, které byly uzamčené uvnitř budov a museli jste mít kartičku.
Paní doktorka nám předepsala pít třikrát denně Rudolfův pramen. Ten vytékal na třech místech ,tak jsem je sřídavě s porcelánovým lázeňským pohárkem navštěvoval. Pohárek neměl ozačení obsahu, vypil jsem pokaždé dva.Až za týden jsem zjistil, že piju místo 3/4 litru hned 1,5 litru minerálky .
Třetí den léčebného pití jsme zjistili , že je velmi dobrý a cenově dostupný také další pramen , kterým jsme léčebnou kůru večer neutralizovali .Byl to Becher. Paní doktorka nám ale předepsala Rudolfův pramen.Nechtěli jsme ji zklamat a tak se ujal nápad přejmenovat pana Jana Bechera na Rudolfa Bechera . Čas v lázních plynul pomalu , oba jsme na sobě pociťovali změnu k lepšímu .Léčebné procedury , cvičení , bazén a sauna spojené s častými procházkami a to všechno vylepšené naší oblíbenouRudolfkoubylo opravdu znát. Vypnutý mobil a žádné televizní programy dokonale osvobodily mysl.
To ještě není všechno.Ale další vám povím příště :-)

fotografie (c)autor blogu



Našel jsem pramen pozitivní energie

5. listopadu 2018 v 23:45 | František
Neděle mi začínala zcela proti zaběhnutým zvyklostem.Nemohl jsem dospat.
Slunce se od rána opíralo do oken a slibovalo krásný podzimní den. Cestovní kufr byl sbalený , doklady,mobil, nabíječka ,brýle také.Co jsem to ještě chtěl? Penize mám. Tak mohu vyrazit.Podle hesla "Mysli především na sebe, dokážeš-li se o sebe dobře postarat, pomůžeš tím svým bližním ", jsem opustil domov.
Za čtyři hodiny jsem stál na recepci hotelu. Příjemného hotelu s ještě příjemnějším personálem , připraveným přijmout své hosty jako do své rodiny.
Na dvoulůžkovém pokoji jsem byl první.Balkon s výhledem na podzimní park , televizor se čtyřiceti programy a naplněná lednička- minibar.
Za dvě hodinky se objevil můj nový spolubydlící. Na první pohled usměvavý elegán v nejlepších letech. " Ja su Jarek z Havyřova" , podával mi svojí ruku. Vím jak se píše Havířov , ale on řekl s nezaměnitelným krajovým přízvukem z Havyřova. Vyzkoušel si tvrdost postelové matrace a jeho další slova byla : " No , asi ze mě nebudeš mit radost , bo moje žena řiká, že v noci chrápu". "Uvidíme kdo z koho", řekl jsem,"protože moje žena říká to samé". Zasmáli jsme se a bylo jasné, že si budeme spolu rozumět.
Na každého z nás denně čeká minimálně jeden pozitivně naladěný člověk.Nesmíme ho jen tak minout.Nabije nás dobrou náladou i energií .A Jarek jí měl i na rozdávání . Tak nám začal den prvý léčebného lázeňského pobytu.Tři společné týdny byly před námi. Jak všechno pokračovalo vám ale napíšu zítra :-)

* Fotografie (c)autor blogu




Smrtelná komedie

14. července 2018 v 7:07 | František
V divadle jsem nebyl už hodně dlouho.Je to škoda,protože sledování televizní obrazovky nikdy nenahradí atmosféru divadla.Akce herců a reakce diváků. Jeho bezprostřednost a živost.
S úsměvem si tu zavzpomínám na návštěvu představení ústeckého "Činoheráku" v době jeho největší slávy.
Šli jsme na Dantonovu smrt.

Dnes je 229.výročí pádu Bastily 14.července 1789. Tak to je vzpomínka aktuální.

Dantonova smrt je divadelní drama o třech dějstvích, které napsal německý autor Karl Georg Büchner.
Děj z období Velké francouzské revoluce, nahlíží na její průběh a vrcholí smrtí hlavního hrdiny Dantona.

Dostali jsme "protekční" lístky do prostředních sedadel první řady.Bylo to necelý metr od forbíny (okraje divadelního jeviště). Teplo v divadle a revoluční děj dramatu mě ukolébával k polospánku.
Z toho jsem se dostal ,když herci na jevišti znázorňovali scénu z bojů na pařížských barikádách.
"Svoboda vede lid na barikády."
Byl to dokonalý živý obraz, přímo podle originálu od francouzského malíře Eugena Delacroixe.
Jedna herečka přišla na jeviště s rudým praporem a obnaženýma prsama.V dnešní době jste podobnou scénu mohli vidět ve volební místnosti. Ale v roce 1980 diváci opravdu zírali (někteří se i těšili) na emotivní oživení divadelní hry známým výjevem.

Další rozruch nastal až ve třetím dějství divadelního představení.
Revolucionáři byli pochytáni a vsazeni do vězení.Jak jsem již uvedl , seděli jsme v první řadě blízko u forbíny . Měli jsme téměř těsný kontakt s jevištěm a herci. Tři revolucionáři se loučili se životem před nadcházející popravou pod gilotinou. Pánové Jan Hrušínský , Jiří Schmitzer a Tomáš Töpfer , hvězdné obsazení této hry, pronášeli svá poslední slova . "Měli bychom se z toho všeho vyřvat ! " ,řekl pan Schmitzer a poté padli všichni tři na všechny čtyři,těsně na kraj forbíny a začali řvát do obecenstva jako lvi, kteří se perou o svůj holý život.
"Uááá ,uááá, uááá,uááá!!! "

Obecenstvo pochopilo dramatičnost této chvíle a tiše přihlíželo.
Ne tak moje žena.Ta se začala v tu chvíli smát , protože pan Schmitzer řval jen kousek proti ní. Ta se nesmála, ta se chechtala, vlastně nechechtala, ale řehtala na celé kolo.
Herci po chvíli přestali se řvaním ,stoupli si vedle sebe s rozkročenýma nohama a rukama za zády. Žena mezi tím nakazila celé publikum v činoheráku svým smíchem. Smála se až se zajíkala.Tekly jí slzy po tváři a nemohla přestat .

Pánové na jevišti s kamennou tváří trpělivě čekali.Smích mojí ženy se ale nesl hledištěm a jako lavina strhával daší diváky. Pánům hercům začaly cukat koutky a aby "nespadl řemen", tak se raději obrátili zády. Smích ale neustával, ani když na jeviště přitáhli gilotinu a odsouzence postupně "sťali " . Řehtala se i když kat držel za vlasy "useknutou" hlavu. La mort de Danton.

V tragickém okamžiku dramatu se moje žena aktivně a na poslední chvíli zapojila do děje a zvrátila tím celý průběh Velké francouzské revoluce.
Teda alespoň v ústeckém Činoherním studiu.




Eugene Delacroix "Svoboda vede lid na barikády"

Pátek třináctého

13. července 2018 v 22:25 | František
Můžete věřit a nemusíte.Že je třináctka nešťastné číslo? Já se třináctého narodil, takže no problem.
Ale dnes si na mě páteční třináctka přímo smlsla. Pravidelně nakupuji v blízkém supermarketu.V pátek jsou u pokladen docela fronty.Přišel jsem na řadu ,uložil zboží do košíku , a že budu platit kartou.
"Přiložte kartu . PÍP . Zadejte pin. * * * * ENTER , zelené tlačítko. A NIC.
Zkuste to ještě jednou ,usmála se na mě pokladní.
" PŘILOŽTE KARTU. PÍP. ZADEJT PIN .* * * * ENTER ZELENÉ TLAČÍTKO ." A opět nic.
"Vy mačkáte žluté místo zeleného?" ohradila se pokladní.Né , mačkám zelené,pokaždé.
Po třetím pokusu "to spadlo " a pokladní musela znovu naťukat platbu.
To už se mi snažili radit i zákazníci za mnou. Pane , máte tam vůbec kredit ? Nebo , jestli by nebylo rychlejší to zaplatit hotově.Pokladní změnila profesionální úsměv na šťovíkový a počtvrté, popáté mi znovu nahazovala platbu kartou. Potom se odhodlala k otázce:" Pane už jste někdy tou kartou platil ? " Samozřejmě , že platil. Používám jí už pět roků. To je divný. Zkusila šestý pokus.Platba prošla a šest lidí za mnou si oddychlo.
Jó , pátek třináctého musí o sobě dát vědět :-D

Sváteční den

19. března 2018 v 7:07 | František
Tenhle březnový den byl u nás vždy sváteční. Vyrůstal jsem na farmě pro chov koní.A na téhle farmě mělo šest pánů jméno Josef nebo Pepik, Pepa,Jožka.Takže 19.března bylo vždy veselo. Neslavily se tam žádné státní svátky, protože koně to nezajímalo , krmit se muselo každý den.Ale tenhle svátek Josefů byl ještě něčím zvláštní. Všichni zaměstnanci farmy se sešli u nás v kuchyni u velikého stolu. Maminka smažila řízky a bramboráky.V koupelně ve vaně se chladil soudek piva.

Do školy jsem tehdy ještě nechodil, ale už jsem uměl dobře jezdit na kole.Toho využil tatínek a posílal mě každý den do hospody,která byla asi kilometr daleko .Domluvil se s hospodským, já jsem řekl, že chci jednu Normu, zaplatil 2 Kčs a dostal jsem bílou krabičku partyzánek za 1,60 Kčs ,zápalky za dvacetník a ještě dvacetník zpátky. Krabička deseti Partyzánek byla tedy tatínkova denní norma. A mě přibývaly v pokladničce desetníky.

A dneska u nás slaví Josefové svátek a slaví ho také moje maminka protože se jmenuje Josefa. Napadlo mě, že bych jí mohl udělat radost. Za vesnicí bylo zahradnictví , tak jsem se tam vypravil na kole. Když jsem přijel ke skleníkům , přišel ven přísný pan zahradník . "Co tady chceš kluku?" " Chci koupit kytičku pro maminku, protože má dneska svátek." Díval se na mě dost nevrle . " A máš na to peníze ?" Vyndal jsem z kapsy kovovou krabičku od Energitu a vysypal na dlaň uspořené desetníky. Kouknul na to a řekl : "ale to je málo ". To mě na chvíli zarazilo ,ale v mé dětské hlavě se zrodil nápad. "Tak já vám zazpívám písničku". Nevěřícně kroutil hlavou , potom řekl :" To by šlo ,ale ještě zavolám ženský ze skleníku". A tak jsem před osazenstvem zahradnictví zpíval tehdejší rozhlasový hit :

Na silnici do Prášil,jeden mladý cestář žil.......

Sklidil jsem potlesk a dostal květináč s rozkvetlými muškáty.

Maminka měla z kytičky obrovskou radost , tiskla mě tehdy k sobě a brečela dojetím.
A já dnes zajedu koupit veliký květinový pugét mamince k svátku a připomeneme si tenhle milý příběh.

Nějak se mi tomu ani nechce věřit ,ale ono už je to pěkných pár let.


Zašel jsem za maminkou s kytičkou oslavit její svátek a ona mě překvapila s bábovkou :-)

Energie úsměvu

12. února 2018 v 22:59 | František

Říká se tomu různě.Dobít si baterky.Znovu získat elán .Pohlazení po duši. Načerpat energii. Ale většinou na to potřebuju 14 dní dovolené. A pěkně prosluněné a hřejivé . Někde co není mobilní signál a přístup na internet je tak špatný,že po několika pokusech už ho ani vlastně k ničemu nepotřebuji. Jó ,takhle krásně bylo jen na řeckých ostrovech.

No ale teď uprostřed zimy ,co nadělám? Ten vysněný klídek je v nedohlednu. Lidi jsou nervózní, aby jim ta jejich televizní bedna hrála aspoň přes Olympiádu. To jim celý rok nevadilo, že mají výpadky signálu .
Teď abych se snad rozpůlil.Řeknu rovnou, že toho už na mě bylo moc.

A potom přišel jeden nečekaný okamžik.To potřebné načerpání energie do mých vybitých baterek.
Šel jsem od zákazníka ,kterému jsem opravoval TV příjem. Kráčel jsem po našem rušném hlavním náměstí. Vládne tam takový ten denní chaos . Nikdo nikoho nevnímá,každý někam spěchá.
Na nákup ,do banky , na finančák , z pojišťovny ,na autobus , na oběd v polední pauze. Netváří se při tom zrovna vesele spíš neutrálně až rozmrzele.

Ale co to? Důchodkyně s taškou na kolečkách se zastavila a když jsem kolem ní procházel ,dlouze si mě prohlížela. Stává se mi ,že potkám zákazníky ,kteří mě poznali .I když nevím kam s nimi, raději preventivně pozdravím. Ale vyskytlo se náhle více lidí,kteří na mě na tom náměstí vesele koukali. Jako by mě všichni poznávali.Tak jsem nasadil milý, optimistický úsměv. A támhle maminka s kočárkem mě ukazuje svojí kamarádce a asi říká "Hele tenhle chlápek nám dělal satelit " . A tihle usměvaví manželé , pokyvují hlavou no tak také kývnu. A co ti dva poldové ,že si mě tak prohlíží .Nesu velkou tašku přes rameno ,ale v té mám montážní nářadí. Snad nebudou chtít vidět mojí občanku .Nechtějí . Jen se usmívají. Nezvyklé v tuhle roční dobu a na tomhle místě. Přicházím k prodejně mobilních telefonů.Kouknu do výlohy co mají za novinky. Kouknu do nablýskané výlohy a vidím sám sebe. Jak málo stačí ,aby se všichni kolem tvářili krásně mile .
Sundal jsem si modré igelitové návleky z bot . Ale ten úsměv na tváři mi zůstal ještě dlouho :-D

Nepodávej se tomu !

31. ledna 2018 v 7:07 | František
Všem nám utíká čas stejně rychle.To příroda zařídila spravedlivě.Dříve to tak ale nevypadalo a nedělal jsem si s tím žádné starosti.Krásné roky dospívání , poznávání nových přátel, nalézání sama sebe.Proplouval jsem tím naplno a bez zábran ,když máte svojí práci jako koníčka .A kolem sebe spoustu zajímavých lidí .Čas vám ale ukáže, že nic netrvá věčně.

Dostal jsem se náhle do bodu na pomyslné životní čáře, kdy se všechno mění. Čas ztrácení.Pro někoho jenom banalita se ztracenými klíči nebo doklady.Pro někoho ztráta zdraví, sluchu,zraku nebo paměti.Ale často i bolestná ztráta přátel nebo členů rodiny. Zdraví si každý cení a dává ho na první místo.Nedá se koupit a máme ho jenom jedno.Já si bláhově myslel ,že se nemůže nic stát,protože mě to nejhorší ,týden na jednotce intenzivní péče už potkalo v mých sedmnácti letech.

Opak je pravdou.A tak se pomalu stávám zdrojem financí pro zdravotní ústavy a jejich personál. Tu pochroumané koleno ,kdy vás léčí,že jsou natažené vazy ,aby po třech měsících zjistili, že jsou vazy přetržené . Z občasné bolesti v zápěstí se po operaci stává bolest trvalá . Potom musíte mít vyšetření na zbroják a preventivku protože už vám bylo víc než tolik . Musíte si pořídit brýle .Po čase také naslouchátko. A takhle se na vás ti dochtoři střídají . Čím jste starší,tím jste pro ně snadnější kořistí. Jeden můj známý si odevzdaně posteskl : " Na středisku jsem už častěji,než v hospodě ."To je potom jasné,že vám něco najdou.

Žádný doktor už není takový dobrák, jako pan Hrušinský, že by vás posílal do Pelhřimova.Ono za prvé tam žádné krematorium není a za druhé by na vás nevydělal ani kačku.
Tak se mi stalo,že po preventivní prohlídce si mě pozvali znovu na ještě preventivnější prohlídku ,protože nějaké hodnoty v krvi neodpovídají normě.Trochu jsem znejistěl.Začal jsem všechno vidět v "jiných barvách než růžových". Ještě,že mám hodnou kamarádku, která všechno vnímá s nadhledem.Upřimně mi řekla:" Vůbec si to tak neber ,nemusíš všechno doktorům věřit, a nepodávej se tomu. Stále platí,že naděje umírá poslední ! "
 
 

Reklama