VIP

Krásné procitání

15. října 2010 v 22:15 | František
František má nevšední zálibu.Je to těžká, ale nádherná činnost.Těžká doslova ,jak práce ,tak výsledný produkt. Pro nás laiky někdy nepochopitelná. Jak je to možné něco takového stvořit?Jeho velkým koníčkem je sochařina.
Když si prohlížíte jeho díla , usmívá se na dotazy ,jak to dokázal."V každém kameni je ukrytá ženská , jenom jí musíš umět dostat ven", je jeho odpověď.Při sochařském sympóziu v Zubrnicích mu ale někdo neviditelný vedl ruku.
František se na letní setkání sochařů dobře připravil.Nakreslil množství skic ,náčrtků a anatomických studií .Udělal si několik malých modelů z hlíny.Nechal si vyrobit od kováře malé a velké majzlíky, špičák,dvojzubec,čtyřzubec , paličku pemrlici. K tomu nakoupil různé brousky a brusné kameny.Základem budoucího díla je pískovcový kvádr.
Tomu František vdechne podobu, tvary a křivky ,které před tím měl na papíře a v malých hliněných modelech.Dopředu ale neví ,jak velký bude kámen ,dovezený z dalekého kamenolomu. Jestli v něm budou všechny proporce , které chce dát kamenné krásce.


V letním horku dostává pískovcový kvádr postupně tvar.Kolem se nevznáší mlžný opar , ale jemný prach a písek ,který za chvíli máte všude.

Po týdnu pracného sekání,broušení a tvarování se začne objevovat, co bylo v kameni skryto před našimi zraky.František už to ví. My to zatím jenom tušíme.

Mnoho návštěvníků se zájmem sledovalo , jak se rodí socha.Někteří si chtěli vyzkoušet jak se drží majzlík a kladivo.Těm dovolil upravit některé části .




Přišel se podívat také malý pomocníček a moc se mu to líbilo.




Zlehka opracovával detaily ,jako by to ani nebyl kámen.
Při téhle návštěvě jsem si všimnul vlasů kamenné krásky.Jak jsou pěkně spletené do copánků.Kde jsem to jenom viděl?Františku ta hlava je jako z obrazů Alfonse Muchy.
Poodstoupil od svého díla , pohlédl na hlavu a pak mi řekl: "To se ti jenom zdá, to je podoba čistě náhodná."
Vím ,že František od Alfonse Muchy neopisoval ,ale doma jsem se na některá Muchova díla podíval.
Celé sochařské sympózium se blížilo do finále a připravovala se sobotní slavnostní vernisáž ,kde se představí sochařská díla veřejnosti.
Ráno jsem si pustil rádio: Dnes je sobota 24.července 2010.Celý umělecký svět si připomíná 150.výročí narození malíře Alfonse Muchy.



Vernisáž otevřel pan starosta Zubrnic .Byla k vidění díla deseti sochařů z uměleckého
sdružení SPOLU .Sešlo se tu mnoho milovníků umění.Přijeli návštěvníci ze zahraničí.
Všichni obdivovali Františkovo dílo.Krásku ,která procitá z kamene. PROCITÁNÍ.

Ale jenom já vím ,kdo stál celou dobu za Františkem a neviditelně mu vedl jeho ruku .

Setkání s filmovou STAR

6. srpna 2010 v 23:51 | František
Procházky po mořském pobřeží byly pro mně příjemným začátkem každého dne.Ráno jsem vstal dříve a mohl jsem vidět nevšední východ slunce .V mlžném oparu se v dálce na hladině moře nejdříve objevil růžový obláček.Ten se změnil v červenou kouli ,která se vynořovala nad obzorem z vody a její barva se postupně měnila na zlatou.Mořská hladina s každou přicházející vlnou přinášela zlaté světlo k pobřeží.Sluneční paprsky mně po chvíli polechtaly po tváři. A já šel na procházku po pláži, kde ráno nebylo živáčka.Moje nohy zanechávaly v písku otisky, které se za chvíli rozpustily v mořské vodě.Mohl jsem pozorovat malé kraby ,které přinesla vlna na pobřeží a další je vrátila zpět.V dálce na obzoru pluly rybářské lodě.Další horký letní den mohl začít.
Jednoho červencového rána ale vše bylo jinak.Večer před tím byla bouřka. Ráno moře připravilo písečným plážím pěkné překvapení.Na břehu leželo množství stromů,větví a prken. Mezi tím byly zbytky rybářských sítí, velké plastové bóje ,plastikové barely a pet lahve.Všechno bylo dobarveno zelenými chaluhami.Tentokrát se nedalo jít na procházku mořskou vodou.Byla kalná a plná odpadků.Šel jsem tři kilometry po pobřeží a říkal si kdo tohle bude uklízet.
Vtom jsem ho uviděl . Filmovou STAR . Bylo to za zónou placených pláží.V místech kde mořské vlny vyplavily na pobřeží největší množství odpadků a větví.Poznal jsem ho hned na první pohled. Filmový hrdina,který hrál ve známém filmu po boku Toma Hankse.Ve filmu ale skončil tragicky, když spadl z voru a odnesl jej mořský proud. A já měl to štěstí, že jsem ho potkal na italském pobřeží. Bílý ,kulatý ,trochu odřený,mořské vlny si s ním pohazovaly ,ale byl to určitě ON.
TROSEČNÍK PAN WILSON.

Yeah Brouci

8. června 2010 v 22:03 | František
Poslouchal jsem je skoro každý večer.Měl jsem malý tranzistorák a po deváté hodině začal fungovat dálkový přenos rozhlasových vln odrazem od ionosféry.A tak se dalo poslouchat na středních vlnách rádio Luxembourg zvané Laxík.Zvuk kolísal a ztrácel se ale byla to ta správná muzika .Laxík měl svojí specifickou barvu zvuku prokládanou úniky signálu. Beatles se svými písničkami mě dostali.Z textů jsem se naučil docela obstojně anglicky ,protože hodně jejich skladeb má v sobě nějaký příběh. Myslím,že dnes už by texty písní Beatles mohly být součástí moderní poezie.

Karle neblbni......

18. března 2010 v 19:50 | František

Dostal jsem se na vystoupení o hodně dříve než ostatní diváci.Byla to moje práce být po ruce .
Technici a zvukaři byli perfektně sehraný tým a tak zapojení aparatury a mikrofonů proběhlo velmi rychle. Udělala se zkouška nazvučení bicích nástrojů, jak zní piáno,kytara.Pak se sjelo celkové nasvícení jeviště. Kilo bude svítit sem , dvoukilo támhle a boďáky budou na balkónu.Prostě byla to radost sledovat sehranou partu profíků.Každý měl své místo a své úkoly. Při vystoupení nejsou technici skoro vidět, ale zodpovídají za polovinu úspěchu celého večera.Kvalitní zvuková aparatura a velký mixážní pult v orchestřišti divadla dávaly tušit, že se chystá velká věc .
Víc jak hodinu před začátkem koncertu přišel na jeviště divadla Karel Gott.
Prošel se po forbíně, sledovaný bodovým reflektorem.Zastavil se na středu jeviště a zkusil si akustiku divadelního sálu .Zazpíval si několik tónů.Pak se obrátil na vedle stojícího pana Štajdla a pravil:"Tady bych mohl zpívat i bez mikrofonu".Pan Štajdl to ale rázně zamítl:"Karle neblbni,vždyť zítra zpíváš v Mnichově".
Koncert před vyprodaným sálem toho prosincového večera 1985 mohl začít.A bylo co poslouchat, protože co písnička ,to hitovka.Já jsem jenom čekal,jestli si pan Gott opravdu zazpívá něco bez mikrofonu.Došlo i na to.Byla to pasáž v Lady Karneval. La lala lala la lala lala la u-á.............

Zásady Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného

20. října 2009 v 22:04 | S laskavým svolením autora



KLUB PŘÁTEL DOBRÉ POHODY JE VIRTUÁLNÍ SPOLEČENSTVÍ OPTIMISTŮ A POZITIVNĚ NALADĚNÝCH JEDINCŮ, KTEŘÍ SE SNAŽÍ ŽÍT PODLE 25 KLUBOVÝCH ZÁSAD. ČLENSTVÍ JE DOBROVOLNÉ, VSTOUPIT A VYSTOUPIT MOŽNO KDYKOLIV, ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY SE NEPLATÍ. .

1. Nic není problém.
2. Trvalý úsměv!
3. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden blbec, připravený zkazit nám náladu. Na srážku s blbcem je třeba se připravit.
4. Každé ráno se musíme probudit s myšlenkou, že se těšíme na den, který prožijeme.
5. Když je někdo vůl, nepracujte s ním.
6. Nenechte se vytočit.
7. Změna počasí k horšímu nesmí znamenat změnu nálady k horšímu.
8. Špatná zpráva zabírá v hlavě místo zprávě dobré.
9. Co můžeš učinit dnes, odlož na zítra.
10. Aspoň třikrát denně musíme sami sebe pěkně pochválit.
11. Nehledejte věci, které nemůžete najít.
12. Zásadně si nikdy, nikde a nikomu na nic nestěžujte.
13. Žijte neustále s vědomím, že je vám o 15 let míň.
14. Štěstí přeje připraveným.
15. Když je nejhůř, zavolejte Náhlovského.
16. Zazvoní-li Vám telefon, řekněte si, než zvednete sluchátko: Ať jsi kdokoliv, mám tě rád!
17. Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu a budete ji mít!
18. Nepůjčujte nikomu peníze, hlavně ne přátelům. Hrozí nebezpečí, že přijdete o peníze, i o přátele.
19. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden pozitivně naladěný člověk. Nesmíme ho minout - nabije nás!
20. Myslete především na sebe. Dokážete-li se o sebe dobře postarat, prospějete tím svým bližním.
21. To bude dobrý, neboj se, to bude dobrý.
22. Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.
23. Buďte pány svých vzpomínek a dokážete zapomenout na cokoliv.
24. Jediný, kdo ti vždycky pomůže, když to budeš potřebovat, jsi ty sám. Nezklam důvěru, kterou v sebe vkládáš.
25. Přežít!

Chcete více ?Navštivte oficiální stránky Petra Novotného http://www.petr-novotny.cz/

NEUVĚŘITELNÉ SETKÁNÍ

21. října 2008 v 0:09 | František


Souhra náhod si s námi může často pohrát.Jeden životní příběh střídá druhý a po letech se rozmotané nitky spojí.Vytvoří se další příběh,který graduje ten první.Tak to je můj případ.
V roce 1969 jsem studoval Střední vojenskou školu . Byla to pohnutá doba okupace naší republiky sovětskými vojsky. Z objektu školy nás ven na vycházky nepouštěli. Ale mohli jsme do armádního kulturního domu , který byl v objektu kasáren. Bylo to nejmodernější kulturní zařízení ve městě.V únoru 1969 měl v kulturáku koncert Karel Černoch se svojí kapelou.Lístky ale byly beznadějně vyprodané.Karla Černocha a jeho písničky jsem zbožňoval.A chtěl jsem se na jeho vystoupení dostat za každou cenu.Povedlo se.Za kulturákem skládali zvukaři aparaturu. Šel jsem ,že jim pomohu stěhovat kufry a bedny.A tak jsem se dostal dovnitř a mohl jsem sedět v hledišti hned u mixážního pultu. Byl to pro mne neuvěřitelný zážitek vidět celý koncert slyšet krásné písničky. Zrcadlo ,Páteční ,Ona se brání.
Doba utíkala ,ukončil jsem školu a pracoval v několika podnicích.Moc mě bavila muzika a tak se mi koníček stal zaměstnáním.V roce 1979 jsem začal dělat zvukaře .Stěhoval jsem kufry a bedny , instaloval aparaturu a ozvučoval zábavy,plesy a estrády po republice.Na příhodu z vojenské školy jsem dávno zapoměl. Až jednou..........
V roce 1984 jsem měl ozvučit týden vystoupení kapel,zpěváků a herců v Jablonci nad Nisou na výstavě bižutérie. Dal jsem dohromady nejlepší zvukovou aparaturu jaká tehdy byla v našich podmínkách dostupná . Jako host vystupoval na výstavišti se svým recitalem Karel Černoch.Seděl jsem u mixážního pultu a měl na starost zvukovou režii celého vystoupení.Seděl jsem u pultu a pouštěl do reprobeden ty nejkrásnější Karlovy písničky. Bylo to přesně15 let po tom,co jsem poprvé dělal bedňáka (* nosiče beden u kapely)abych se dostal na jeho vystoupení. Několikrát jsme se po té s Karlem Černochem setkali , chtěl jsem mu říci ,že jsem vlastně u něho před 15 lety začínal. K tomu ale již nedošlo.
 
 

Reklama