Z mého života

Bylo ,nebylo

1. dubna 2018 v 7:07 | František
Začínají takhle pohádky Boženy Němcové.Ale prožili jsme i takovou dobu . Bylo a potom třeba dlouho nebylo.
Tu se stal nedostatkovým toaletní papír.Ale český člověk si s tím poradil a tak jsme měli na záchodě nastříhaný štos novin Rudé právo.Banány a pomeranče ty byly jenom na vánoce a ještě se musela vystát pověstná fronta. Fronty se stály na všechno , na maso ,na nové knížky ,na nábytek,na pořadník na auto, na barevné televize.

Práce ale kupodivu byla pro každého.Všichni museli pracovat.A jak ? Já například pracoval v Tesle. Říkalo se že TESLA je zkratka TEchnicky SLAbé . První televizory byly elektronkové a ty měly určitou omezenou životnost. Tehdy najednou na trhu nebyly elektronky PCL 85 a PY 88. Nevyráběla je ale firma Katoda Olomóc, jak to bylo v Jáchyme hoď ho do stroje.Byly z Polska. Vyřešilo se to operativně . Než nám Poláci v rámci RVHP dodají nové elektronky , budeš Františku ve velkoobchodním skladu vyndávat elektronky z nových televizorů, aby se mohly opravovat ty staré.A tak jsem půl roku otevíral tisícovku krabic se skladovými televizemi. Vybíral elektronky,třídil a balil pro opravny Tesly, aby lidem fungovaly jejich černobílé bedny.

Další velká akce byly malé rozhlasové přijímače Mambo.Dostali jsme tisícovku přijímačů a žádný nehrál.Řekli nám ,to dělají vězni v Tesle Bratislava a těm je jedno jaké součástky tam dají.Přijímače jenom šuměly .Tak jsme půl roku opravovali rádia.Potom přišly chybějící elektronky od Poláků a tak se půl roku vracely zpátky do televizorů a ty se musely vyzkoušet,jestli ještě hrají, protože byly uskladněné ve vlhku.Prostě ,každý tehdy měl práci, a když ji neměl tak se pro něj vymyslela.

Jednou mě TESLA poslala do Liberce na LVT ,to byly Liberecké,výstavní trhy.Povýšil jsem na vedoucího Výstavní prodejní expozice národního podniku TESLA. Pořádaly se tam zájezdy z celé republiky to bylo i ze Slovenska.LVT byla taková velká tržnice nedostatkového zboží, když tu ještě nebyly tržnice vietnamské.Měli jsme tam vystavená rádia,magnetofony, televize. Ale lidi kupovali to co nejvíc potřebovali a nikde to nebylo. Baterie,baterie,baterie. Tužkové,monočlánky , 9 voltové .Denně několik tisíc baterií ,pro které si lidi jeli stovky kilometrů. Mě z toho šla hlava kolem.Čtrnáct dní to stejné . Už jsem se ani neptal " co si přejete " ale "jaké baterie potřebujete ?" . Dnes se tomu jenom směju.

Taková byla doba.Z bláta do louže a vytloukání klínu klínem.Byla ta doba dobrá nebo špatná..............??
Dnes vám to mohu říct, a není to apríl.Byla to doba na hovno!!
A pro člověka i ztráta spousty drahoceného času.

In The Summertime

24. března 2018 v 7:07 | František
Nadpis je jen parafráze známé hitovky skupiny Mungo Jerry .Už se těším na ty zmatky.Ve dvě ráno v neděli 25.března se přesune čas na třetí hodinu.
Bude zas ten letní čas, co nám ukrojí jednu hodinu z našeho zaběhnutého původního biorytmu .



No vstávat v noci kvůli tomu nebudu.Ráno v 7 přesunu všechny hodiny na šestou. Ano přesně opačně.
Pro jistotu i v televizoru a na mikrovlnce .Spáči se budou divit jak málo byli v posteli. A proč jim utekly oblíbené televizní pořady . Ale aspoň si užijí krásnou sluneční neděli.Vždyť čas je jen relativní. Sahnout se na něj nedá a při tom každou chvíli slyším od někoho že "nemá čas".
V neděli , než naše rodina pochopí svůj omyl , bude mít času hromadu .


Auto s klikou

15. března 2018 v 7:07 | František
Pomalu se mi stává z automobilismu autoblbismus.Nevím jestli je to hodně nebo málo mít za život devět aut. Bývaly doby,kdy jsem si troufnul sám udělat generálku motoru.Dneska se ale stává,že pomalu i při výměně přední žárovky musíte zajet do servisu.Všechno je to v autě nahňácané dohromady a nepřístupné běžným nářadím.Většinu aut jsem jel jak se říká na doraz.Stalo se ,že poslední Opel začal trucovat v převodovce.
Já ale potřeboval jezdit,než se to opraví.

Tak jsem se vypravil do známého autobazaru ,budem mu říkát BéBéBé moto.
Jenom jsem se zmínil ,jaké auto by se mi líbilo.Vrhli se tam na mě okamžitě ,v očekávání nevědomého blbíka, který pustí chlup. Byli na mě tři ,tedy hráli na mě přesilovku .A střídali se , prostě každý měl svojí roli a když jí dohrál ,přišel další. Používali rafinované slovní obraty a věty ,jen aby se dostali do mého podvědomí.
Pane tohle auto nemá chybu. Nabízeli mi pickupa Berlingo.Ten majitel si ho vážil a udržoval.Nojo ,ale já bych chtěl motor s menším obsahem.Tak to bych vám nedoporučoval.Tenhle motor 1600 ccm je spolehlivý,kultivovaný benzíňák a dělá se hodně roků. Ale já bych chtěl dízl.Tak to vůbec nedělejte, vy jste neslyšel o těch aférách co teď dieselové motory mají po celém světě.A není to auto trochu starý?
No sice je ,ale má najeto jen 80 tisíc a bylo garážované .Pojďte se svézt.Slyšíte,ten motor jede jak hodinky.Zkuste si brzdy a klaxon. Jakou posloucháte stanici v rádiu.Začal ladit rádio. Vidíte, všechno funguje.

Já ale stále váhal. Co když se mi něco rozsype,co s tím.Je to dost peněz a já potřebuji jezdit.Prodejce vytáhl svůj hlavní trumf.Všechny agregáty ,motor atd. máte pojištěné na dva roky u britské pojišťovny Lloyd.
Tak tady se mi podařilo ho přetrumfnout a povídám.Ale u pojišťovny Lloyd byl pojištěný i Titanic. Zarazil se a jakoby nechápavě na mě pohlédl . Mlčel,už nic neříkal,dal mi podepsat smlouvu a dohodly se splátky.

Až doma jsem se podíval na internetová hodnocení tohoto prodejce BéBéBé moto.Většina byla negativních, špatné zkušenosti,stočené tachometry,překytované a naleštěné bouračky,utopená auta ,vymlouvají se při reklamacích.
Honem jsem spěchal k automechanikovi.Ten mi v prvním kole vynadal .Ty jsi jel k Béčkům? To jsi mě měl vzít s sebou, než si to kupoval .Já bych si je vychutnal.Zvedni hauptnu.Ty vole!! to auto snad bylo na střeše, podívej tady je všude olej, to vytekla olejová vana.A to přední sklo má jiný číslo,tak to je měněný. No vůbec mě nepotěšil a byl jsem pěkně vyděšený.

Doma jsem začal prohlížet auto blíže a našel malou servisní knížku.Majitel pan Kupil od Berouna. Ale někdo takový tady má chatu a dělal jsem mu tam televizi.Našel jsem jeho telefon a zavolal.Jó to jsem jim dal na protiúčet, kolik po vás chtěli? Stotřicet ,povídám. No to jsou ale ..... , mě ty ........ dali jen osmdesát!
Potom mi pan Kupil potvrdil počet najetých kilometrů,kdy měnily kapaliny a co by se mělo ohlídat. A co ten olej v motoru ,co se dělo? zeptal jsem se . No já to tam vystříkal vyjetým olejem aby to nerezlo.
Tak to jsem měl při tomhle nákupu auta opravdu kliku :-)

Cirkusový klaun

15. února 2018 v 7:07 | František
Seděl jsem v cirkusové lóži.A nebyla to ledajaká lóže ,ale ta úplně první u opony , kterou přicházeli cirkusáci do manéže.Když se opona trochu poodhrnula,viděl jsem za ní spoustu lidiček co se připravovali ,že půjdou na plac.
Kousek nade mnou vyhrávala cirkusová kapela . Tu pomalu nebo zase rychle ,podle toho co se odehrávalo pod cirkusovým šapitó. Svojí židli vedle mne měl pán v černém fraku a s cilindrem na hlavě. Ten celé cirkusové odpoledne uváděl. Pokaždé začínal slovy :" Dámy a pánové a nyní uvidíte co jste ještě neviděli" . A mě řekl "Ahoj kluku , jak se ti tady líbí ?" Tatínek, který mě, do té lóže posadil mi potom řekl : "To byl pan ředitel cirkusu Evropa".

Tatínek to nějak zařídil a tak jsem byl v cirkuse každý den.A ve stejné lóži. Pokaždé jsem se těšil na klauny. Jeden byl malý tlustý,druhý hubený vysoký a ten dělal tomu malému samé naschvály. To když nafukoval balónky a on mu je vždycky propíchnul .A tlustý klaun brečel až to stříkalo k nám do lóže. Potom najednou vytáhnul opravdový balón a ten nešel propíchnout a s tím bacil velkého klauna do hlavy až upadl.Potom přiběhla opice s lékárničkou a dávali mu první pomoc. Nebo když tlustý klaun přivezl automat na mytí nádobí, strčil do něj nahoře špinavý talíř a dole ho vytáhl čistý.A ten druhý klaun tu bílou bednu otevřel a v ní byl pes foxteriér , který talíře olizoval.To jsme se jako děti šíleně smáli.
Líbili se mi také lvi a tygři.Běželi mřížovaným tunelem do zamřížované manéže,kousek okolo mě. Skoro jsem si na ně mohl sáhnout.Ve mřížích byla dvířka,kterými vcházel krotitel a u těch dvířek stál pán v červeno zlatém kabátu s dřevěnými vidlemi ,za pasem měl velkou pistoli .To aby se nic nestalo krotitelovi,kdyby na něj chtěli divocí tygři skočit.

Celý týden jsem si užíval cirkusová vystoupení, už jsem je znal nazpaměť ,kdo příjde a jaké kousky budou provádět klauni a co bude hrát kapela.A najednou tatínek řekl :" Zítra jdeme do cirkusu vystupovat". Můj tatínek se věnoval celý život chovu koní.A na farmě v Hradci Králové jsme měli partu kluků a holek co cvičili voltiž na koni.Na jezdeckých závodech to byla zpestření pro diváky.Pět kluků a dvě děvčata jsme předváděli cviky na koni , cválajícím v kruhu.Místo sedla měl kůň madla za která jsme se drželi.

Najednou jsem stál v červených trenkách a bílém tričku za cirkusovou oponou se žongléry,provazochodci i klauny. Nad námi hrála cirkusová kapela, potom se opona rozhrnula a my jsme běželi do manéže.Na dlouhé bílé lonži cválal náš koník , tatínek měl na sobě černý frak a cilindr a práskal dlouhým bičem .Cirkus Evropa neměl žádné koně a tatínek se tam domluvil se známým ,že uděláme pár vystoupení.Miláčkem obecenstva se stal můj mladší bráška,tehdy mu byly čtyři roky.Jedno číslo bylo naskakování na stojícího koně zezadu.Větší kluci skákali bravurně,jak v tělocvičně, když jsem chodil cvičit do Sokola. My menší jsme se rozeběhli a těsně před koněm uhnuli.A bráška Jirka ?Měl dřevěný žebříček ,ten přistavil ke koni a vylezl na něj. Projel i několik kol na koni cvalem ,držel se při tom za madla.To lidi řvali smíchy a tleskali víc než klaunům.Já jsem si odcvičil svojí sestavu.Stoupnout si ve cvalu na koně,rozpažit,potom holubičku ,sed napravo-nalevo, kleknout si, sednout si obráceně a lehnout si na koňský hřbet a za jízdy seskočit.Rázem jsme se stali oblíbenci, ale nejen publika ale i cirkusáků.Vzali nás do maringotky a uvařili čaj a dali nám hromadu bombónů. Byl jsem v maringotce pana klauna a on nebyl tlustý, ale dával si na břicho polštář a nechal mě pohladit opici
A po skončení představení jsem si mohl vylézt také na místo co měla kapela a podivat se na všechno shora nebo vlézt pod cirkusový stan a dostat se pod lavice na kterých nahoře seděli diváci.A tygři líně leželi ve své zamřížované maringotce a vypadali jak naše domácí kočka ,vůbec nemručeli,necenili zuby, jenom se smutně koukali. Prohlédl jsem si místa,kam se diváci nedostali i maringotky cirkusových lidiček. Pro mě sedmiletého kluka,který zrovna začal chodit do první třídy to bylo něco neuvěřitelně fantastického.
Řekl jsem si tehdy , že až budu velký ,určitě budu klaunem v cirkuse.



Stav sněhové pokrývky

4. února 2018 v 19:20 | František
Nudíte se? Kupte si elektrickou frézu na sníh.
Podle předpovědí meteorologů přišla ta opravdová ladovská zima i do oblastí s nižší nadmořskou výškou, tedy k nám.
A tak padá a padá.No nevadí.Vyzkouším tu novou elektrickou sněhovou frézu .Byla ve slevě a ještě jsem ji nepoužil.


S odhodláním jsem začal dávat dohromady stroj na kolečkách a elektrické prodlužováky , abych měl dostatečnou délku působnosti kolem domu.Musel jsem také změnit jistič v rozvaděči za silnější ,fréza má spotřebu 2500 watů a ten původní vypadával.Za ty dvě hodiny příprav napadlo dalších 5 centimetrů prašanu.

Konečně! Fréza se rozběhla a zakousla do sněhového koberce . Z komínku vytryskl vysoký sněhový gejzír.Vybral jsem frézu s odhozem sněhu 7 až 10 metrů.Špatně jsem ale namontoval kličku pro otáčení komínku .Než se mi podařilo sněhožrouta zkrotit a nastavit ,byl sníh i tam ,kde před tím nebyl.Například na mě i na terase před domem ,kam běžně nesněžilo.Ani sousedům se nelíbilo,že sníh dolétne až na jejich právě zametený dvoreček a drobné kamínky z našeho dvora buší na střechu jejich auta Uprostřed práce, ohlušený 107 decibelovým rachotem frézy a vytočený nespokojenými sousedy jsem stroj odpojil , smotal kabely. Vzal hrablo, koště, lopatu a zbytek dvora a cesty proházel ručně.
Takže příště: Nudíte se?Kupte si medvídka mývala .





Každému posílám kousek :-D

9. října 2017 v 7:07 | František
Se štěstím ,které vám chci doručit to naneštěstí není tak jednoduché.
Psycholog jej definuje jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a ničím nezaslouženou.

Podle filozofa Sokrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda.
Podle Aristotela to není nahodilý pocit, ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.
Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc ,ale prachy si za něj nekoupíš!
Štěstí se snaží polapit gambleři na hrácích automatech i důchodci při vyplňování tiketu sportky nebo při čtvrtečním ranním běhu pro slevy do Kaufáče.

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina ,která se nedá vynutit. Vede si svůj vlastní život .
Takže když např. šlápneme do houna měli jsme také určitým způsobem štěstí, že jsme do něj nespadli po hubě. Ale jinak to šlápnutí prý obecně také přináší štěstí.
Já vám přeji,aby trochu toho štěstíčka u vás přistálo každé ráno,každý den.
A vy jste si mohli říci s úsměvem ,teď jsem měl štěstí.
A věřte že : "Štěstí přeje připraveným " :-)

Stopa nejenom v písku

23. srpna 2017 v 14:59 | František
Vstal jsem toho letního rána trochu dříve.Vlastně mě vzbudil kohout. Ze dvorku vedle našeho letního bytu vytrvale a hlasitě vítal nový den.Venku bylo ještě šero, ale chystal se další horký den .
Vzal jsem kameru a šel na mořské pobřeží. Egejské moře je v této části Řecka čisté a průzračné.Čekal jsem na východ slunce nad mořskou hladinu.
Obrázek,který se opakuje po tisíciletí, ale pro středoevropana je to nevšední podívaná.Sluneční paprsky se pomalu rozlévaly od východu po mořské hladině.Ta se barvila nejprve do purpurova aby posléze přešla do zlaté a sluneční kotouč se lehce vyhoupl z moře. Přílivové vlny se ve stejném rytmu převalovaly, aby ukously kousek pláže z jemného,bílého písku.Šel jsem bosý po mokrém písku na okraji moře a zanechával za sebou otisky svých chodidel.Ale ty záhy zmizely smazané mořskou vlnou. Idylický stav v době dovolené a prázdnin.
Jak dlouho nám tato idyla ale vydrží?


Kolik zanecháváme na zemi otisků naší činnosti ?
Výroba ,konzumace , vyhazování ,výroba, konzumace,vyhazování atd. atd. .............
Neustále si tím ukusujeme společný prostor na Zemi .Neumíme šetřit .A příroda již nemá schopnost to vrátit zpět do původního stavu jako dříve.A tak již dnes podle vědeckých propočtů žijeme na dluh .To co se obnoví , vypěstuje,vyrobí za jeden rok spotřebujeme za 8 měsíců ! S přibývajícím počtem lidí na Zemi se tento termín stále zkracuje. Vědci bijí na poplach, ale my jsme relativně v klidu. (???)
Jak dlouho nám ta bezstarostnost vydrží? Řeknete si ,vždyť se dnes může téměř všechno recyklovat.
To je sice pravda. ALE ! Notebook na kterém píšu se jednou rozemele na prach a z něj se vytřídí plasty , kovy, zlato,stříbro pro další zpracování.
Zatím co tu píšu , vytvářím na zemi uhlíkovou stopu *.Každá naše činnost ji zanechává.A stopu příroda stále s většími obtížemi vymazává.


Co s tím udělat v konzumní společnosti?
Změnit zásadně a hned naše myšlení a chápání .
Nelze donekonečna pouze brát.
Měli bychom si denně uvědomovat svojí zodpovědnost k přírodě.
A přemýšlet.
Co tu po nás zůstane pro budoucí generace?

Nechystáme se náhodou, zanechat jim tady vybydlený byt, bez příslušenství , bez tekoucí vody, bez sluníčka za oknem , bez zahrady ?

* Uhlíková stopaje suma vypuštěných skleníkových plynů. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vyprodukovány při výrobě daného výrobku. Podrobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí.
Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkového ekologického otisku. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO2.( Zdroj Wikipedie)

Mlha přede mnou, mlha za mnou

16. prosince 2016 v 7:07 | František
Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .
Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.
V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.
Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.
Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít
na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.
Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!

Číselná mystifikace

17. června 2016 v 23:23 | František
Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.
Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .
Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .
K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....
Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.
Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!
Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Zlatá hokejka z Nagana

12. května 2016 v 7:07 | František
Hokej tento týden ovládl naše domovy, hospůdky a bary.Mistrovství světa 2016 v Moskvě už od samého počátku nadchlo všechny sportovní fandy.Český národ najednou drží pospolu a politika a migrační vlna jde stranou.
A já si vždy vzpomenu na jednu velkou hokejovou událost. Zimní olympijské hry v Naganu v únoru 1998.
Skákali jsme tehdy radostí a vzniklo to známé,kdo neskáče není Čech.
Náš hokejový tým získal trofej nejvyšší ,zlatou medaili.Na druhém místě tehdy byli Rusové a třetí Finsko.
Naši zlatí kluci se vrátili jako hrdinové a jejich jména nám nadlouho zůstala v paměti.
Vítalo je tehdy zaplněné Staroměstské náměstí i president Václav Havel.Sledovali jsme přímý přenos v televizi.
Nedlouho potom se mi přihodilo něco nezapomenutelného , co ve mě přetrvává i po tolika letech.
V květnu 1998 jsem dostal objednávku na montáž soupravy pro příjem satelitní televize.
Bylo to do Litvínova s tím, že adresu a jméno zákazníka se dozvím na místě.Chlapík u zimního stadionu mě poslal ještě pár kilometrů za Litvínov do Janova. Bungalov s bazénem.V zahradě stála dvoumetrová dřevěná socha hokejisty s hokejkou. Pod tím vyřezaný nápis H L Í N A.
Sále jsem nic netušil. Až když se objevil ve dveřích majitel domu.
To už jsem viděl, že dřevěná socha hokejisty je v životní velikosti.Přišel mi naproti Ivan Hlinka.
Jeho první slova byla : "V Americe na hotelu mi hrálo dvěstě televizních programů.Tady hrajou čtyři a všechny na hovno. Tak s tím něco udělej." Namontoval jsem satelitní anténu a zprovoznil české a zahraniční satelitní kanály.
Pan Hlinka byl spokojený.Asi hodně spokojený. Přinesl hokejku na které byla obtočená stužka se zlatou medailí.
"To mám trofej z Olympiády " řekl mi.
Já jsem jen špitnul " To je ta zlatá, vítězná z Nagana? Můžu?" Podal mi hokejku do ruky. "Klidně si ji prohlédni,je to ona".
Stále jsem tomu nevěřil.Držím v ruce zlatou hokejku z Nagana, kterou Petr Svoboda střelil vítězný a rozhodující gól.
Na hokejce červeno-modro-bílý proužek našich národních barev.
A po celé délce podpisy našich národních hokejových reprezentantů :

Hašek , Šmehlík, Šlégr, Hamrlík, Svoboda, Špaček, Kučera , Jágr, Růžička, Straka, Ručinský, Reichel, Lang, Moravec, Dopita, Beránek , Čaloun, Patera, M. Procházka.

Našich zlatých kluků z olympiády !
Byl to pro mne fantastický neopakovatelný zážitek. Krásné setkání s Ivanem HLINKOU .
Vzpomínky na něj zůstanou stále živé.




 
 

Reklama